Povídání o našich akcích

2016

Agility

Agilitní sezónu jsme začali jako již několik let závody v Lounech O sněhovou vločku. Já jsem běhala s Krejzíkem, s Tairinkou si běhy jela vyzkoušet Kristýna. Krejzík doběhl oba otevřené běhy, bohužel ač se snažil, tak se mu nedařilo.  Dalšími závody bylo Kladno Non stop Jahodová párty. S Krejzíkem jsem v sobotu po prvním běhu odstoupila, protože se mi zdálo, že divně našlapuje na jednu nohu. Zato s Tairinkou to byla jízda. Hned prvním během, openem, se nám podařilo nominovat do finále a tím pak pro nás začala ta správná diskotéka. Kromě nedělní zkoušky, která se nám podařila pokořit. Tairinka běhá agility velice ráda (ostatně jako spoustu dalších věcí), ale občas si řekne, že jí vedu špatně a že se rozhodně musí běžet jinudy.
20. a 21.2. jsme byli na úžasných halových závodech ve Spořicích - Spořice - Sam´s Field First indoor Cup :-) + I. Halové mistrovství ČR australských kelpií a welsh corgi 2016. Byla to jízda, protože jsem běhala se všemi třemi. Kleinka se stala absolutním vítězem kategorie veteránů, kdy v sobotu i v neděli bylo její jen 1. místo. Krejzíkovi se dařily otevřené běhy, zato Tairinka pojala tyto závody ve smyslu rychle a zběsile a tak se nám podařilo doběhnout jen jeden jediný běh.
5.3.2016 jsme vyazili do vzdálené Chrastavy, kde rozhodčím byl skvělý Petr P., abychom si vyzkoušeli jeho Troje zkoušky. S Tairinkou to byla jízda a nebýt naprosto mých zbytečných chyb, kdy prostě vše překombinuji, byly by to  i běhy čisté. Nad první zkouškou se pan rozhodčí chytal za hlavu, kde po naprosto krásným běhu jsem si Tairu neohlídala a nechala jí vběhnout do jiné díry tunelu. Třetí zkoušku jsme sice doběhly, ale bylo to takové záplatované. Krejzík vždy první běh běží nepozorně, aby to pak v ostatních bězích napravil. Stejně tak tady. Nakonec urval 1. místo.
27. 3. bylo poslední kolo Terezínského zimního poháru. Nádherné parkury se líbily Tairince a v součtech dne byla na 2. místě a v celkových součtech poháru se umístila na 5. místě. Myslím, že tréninky u pana trenéra jsou již vidět. Krejzíkovi jsem v prvním běhu vytvořila disk, ale v druhém jsem si již vše ošéfovala a bylo z toho opět 1. místo.
Velikonoční pondělí bylo ve znamení opět Terezína a to Terezínských agihrátek. Gambler, zkouška a tunýlkový běh. Kromě zkoušek, ve kterých jsem s oběma utržila disk, se nám vše povedlo. V tunélkovém běhu jsem s Tairinkou i přes pád u předposledního tunelu skončila na 2. místě s krásným časem. Tunýlky, ty by nám prostě šly. Kupodivu i Krejzíkovi se líbily a běžel také poměrně rychle.
Nechala jsem se přemluvit a vyrazila dne 23. a 24.4.2016 na 1. kvalifikační závody do Děčína. Dlouho před tím jsem veškerý trénink podřídila jen a jen těmto závodům. A neuvěřitelné se stalo skutečností. Nekonečné hodiny tréninků se mi vrátily zpět. V sobotu se jako pvní běh běžel jump, který stavěla naše rozhodčí Alice. Na startovce jsem měla číslo 212 s Krejzíkem a 311 s Tairinkou. S Krejzíkem jsem startovala jako třetí, s Tairinkou 96. Čistě, s Krejzíkem jsem dala první běh čistě!!! Vybíhám s Tairinkou, mám pocit, že moje nohy nemám ani na zemi - a jéé, předposlední laťka dole. Druhý běh - agi stavěl francouzský rozhodčí Dominique Dreyer. Rychlý běh Krejzíka mi vhání do hlavy myšlenku, jak to dám s Tairinkou, když i Krejzík se dokázal takto rozběhnout. Čistě a rychle!!! Tarinka je neuvěřitelná a plno lidí ke mně chodí a gratulují. Zažívám neskutečný pocit. V celkových součtech po 1.QZ končíme na krásném 17. místě. Po 2.QZ se rozhoduje, kdo pojede na které závody po světě.......... 2.QZ jsou za měsíc v Přerově........Ne, nakonec nejedu na žádné další kvalifikačky a nakonec se rozhoduji a ruším i svou účast na republice. Ještě rok počkám....

14. a 15.5.2016 - víkend ve znamení Liberce a Sedmero zkoušek.Úžasné bylo, že už od pátku jsme se zabydlely u Haničky. Ráno odjezd do liberce a bez navigace, protože s námi jela Vlaďka. Jenže jsem netrefila na správný sjezd a bylo zase zaděláno na bloudění. Naštěstí to nebylo zas až tak strašné a na závody jsme dorazily akorát. V sobotu se běžely troje zkoušky, kde se Krejzíkovi nedařilo a předvedl diskotéku. Tairinka byla zběsilá, ale jedno třetí místo se nám podařilo získat. V neděli se běhali dva otevřené běhy a jedna zkouška. Krejzíka někdo vyměnil a jeho jump a open byl nádherný. Ve zkoušce si vyběhal druhé místo. Tairinka? Zběsilá diskotéka.

Konec května a začátek června odstartovaly víkendové běsnění. 28. a 29.5. jsme zase po letech vyrazili na Czech Open. Závody pořádané v kempu Skochovice, krásné letní počasí a super ubytování u Ivanky V. Krejzík běhal celý víkend moc pěkně a svým rychlým jumpem se kvalifikoval do nedělního finále. Tarinka zvládla bravurně agility a i ona se do finále probojovala. Družstvo, ve kterém byl Krejzík se stalo vítězem Czech Openu. V nedělním finále se nám  dařilo, ale u Krejzíka shozená latička znamenala ve finálním jumpu 9. místo. Tairinka shodila dvoják a tak se nakonec umístila na 7. místě v agilitách. 

Další víkend, 4. a 5.6. jsme trávili v Heleníně v Jihlavě. Konaly se zde oslavy narozenin TG a TG - jejich 100fka - Naše řeč. První překvapení bylo v podobě stavby parkuru, číslování a následné prohlídky. TG a TG postavil každý svůj parkur, očísloval a pak se zpustila prohlídka, která trvala 4 písničky od Vyčítala. Háček byl v tom, že oba parkury byly v jednom. Takže jsme se museli naučit oba parkury najednou a ještě si neplést čísla. Krejzík zvádl obě zkoušky, v první byl na 5. místě a druhou vyhrál. Tairinka běhala s Kristýnou a v druhé zkoušce si na bedýnku stoupla vedle Krejzíka na 2. místo. Pak přišly na řadu běhy otevřené, postavené stejným způsobem a ještě pak patřičně TG a TG komentované. Večer následovala narozeninová oslava, při které se podávalo 4chodové menu. Bylo to nádherné a jsem moc ráda, že jsem mohla být toho součástí.

Víkend 11. a 12.6.2016 patřil opět rozkošné Rozkoši. Velmi velmi pohodové závody ve Východních Čechách pod taktovkou svkělých Ireny K. a Pavla K. Irenky moderování prostě k těmto závodům patří a neumím si představit, že by tomu bylo jinak. I disky jsou hned veselejší, běhy dokomalejší a vše krásnější. Krejzík běhal opět velmi spořádaně a v celkových součtech (jen u psů, kteří doběhli všechny 4 otevřené běhy) skončil na krásném 4. místě (53eL). Tairinka byla v sobotu malinko zběsilá, ale povedlo se nám ukormidlovat zkoušku na 1. místo. V neděli to byla jedna dokonalá jízda. Náš jump, to byl adrenalin nejen pro mě, ale i pro přihlížející. Tairinka se řítila na každou překážku, já kormidlovala, kmitala nohama a ...čistý běh do poslední, cílové skočky. Tu Tairinka prostě celou oběhla a pak přeskočila. takže jedno odmítnutí a i přesto dokonalý čas.

28.6. jsme si odpoledne odskočili do Děčína splnit si nějakou zkoušku. Myslím, že jsme s Krejzíkem i s Tairinkou dokázali, že pořád k agi patříme. Krejzík  se ve dvou zkouškách umístil na 2. místě a Tairinka na 3. a 1. místě. Tairinky druhá zkouška byla prostě jízda!!! V první zkoušce měla sice 10 tr. bodů, ale ostatní tři zkoušky s mýma borderkama byly čisté.

Těsně před naším táborem jsme si ještě odskočili do Oldřichova.Tam jsem běhala jen s Krejzíkem. Dva disky nás nedostali do finále.

23.8. zopakoval Litvínov to, co v červnu začal Děčín, Zase odpolední dvouzkoušky. Zde jsem běhala pouze s Tairinkou a stejně jako v Děčíně i zde se nám moc dařilo.Tairinka prosvištěla parkurem a opět rychlá a čistá zkouška.

A pak nastal poslední víkend prázdnin a s ním akce, na kterou se každý agiliťák těší. Jsou to Noční hrátky. letos jsem vyrazila s celou závodní smečkou. Kleinka jako veterán. Na těchto závodech se běží celkem čtyři finále, do kterých se kvalifikuje z různých běhů. jedná se o finále dvojic, družstev, jednotlivců a klubů. Já se kvalifiovala do všech!! Dvojice a družstva s Krejzíkem, jednotlivci s Tairinkou a jako klub Agi Lounky s oběma. Dvojici s Krejzíkem jsme vytvořili s Terinkou Péti V. A byla to dobrá volba. Po kvalifikačních bězích jsme finále běželi z prvního místa, které jsme udrželi. Družstvo ve složení Krejzík, Ozzy, Nelinka se kvalifikovalo na pátém místě a finále vyhrálo!!! jednotlivci zašínají své finále již při tmě a rozsvícených světlech. Tairinka toto běžela poprvé a já si neuvědomila, že jedna skočka je proti světlu a že jí Tairinka (stejně jako ostatní psi) neuvidí. Místo aby jí přeskočila jí prostě podlezla, což v jejím případě výšky jí a výšky překážky není tak těžké. A pak přišlo úplné finále - klubů a s ním pověstné domino. Je to postavený parkur, kde každý z klubu začíná svůj běh jinde a postupně, jak dokončí svou sekvenci tým předchozí. prohlídka trvala 7 minut pro leadre (mě) a při ní už musí leadr vědět, kdo co poběží. Vše jsem zvládla a vyrazlii jsme na start - Krejzík, Kiki, Ariva a Colča. Paráda, vše svištělo jak mělo, ale bohužel došlo k chybičce, díky které jsme nakonec byli diskvalifikovaní. To ovšem naši radost nemohlo pokazit. Krásné prostředí Máchova mlýna s možností se každý den naložit do obrovského bazénu se zaplacenou plnou penzí byla třešinka na pověstném dortu.

Výstavy

Když na výstavu, tak proč ne do Brna na DuoCacib. Dreence to ve výstavním kruhu moc sluší, chová se jak profík a pokud jí i profík vystavuje (děkuji Žaneta J), pak se výsledky dostaví. Po oba dny - v sobotu i v neděli, byly její výkony vyrovnané a zaslouženě si domu dovezla známky VN2. Ne tak průkaz původu a očkovák, které jsem tam já, hlava jedna dubová, někde ztratila.

28.5.2016 se Dreenka zúčastnila Mezinárodní výstavy v Litoměřicích. Žaneta jí dokonale předvedla a tím získala pro Dreenku nádherné ocenění - V2 a překrásný posudek. (více na jejím profilu)

 

Pasení

Paseme a paseme. Intenzivní tréninky v Želčíně u Mělníka s Martinem nám ukazují, že to jde a že i umíme. Chystáme se na víkendové pasení do Vojkova.

S Dreenkou jsem si odskočila na zkoušky vloh do Nové vsi u Albrechtic. Dreenka nejdřív vypadala, že více než ovce jí bude zajímat jejich trus, nos pořád u země a každou chvíli kousek slupla. Najednou si všimla, že v košáru není sama a pak už jen běhala a šňafala. Byla moc šikovná.

Coursing

21.7.2016 jsme poprvé za letošní rok vyrazili na závody a abychom ten první start rozjeli ve vlekém, tak hned na Mistrovství Čech. V prvním běhu běžela Tairinka ve trojici a mě osobně se tento běh moc líbil. Dostala za něj 174 bodů (200). No, trochu mě to překvapilo, čekala jsem více, už jen proto, že na trati "chytla" střapec. Druhý běh a změnilo se rozestavění psů. Tairinka byla postavena do dvojice se zatím vedoucí fenou. 181 bodů!!! jí katapultovalo z průběžného pátého místa na 2. místo!! Stala se prvním vícemistrem Čech pro rok 2016.

 

2015

Agility

Agilitní sezónu jsme jako každý rok zahájili v Lounech, na Sněhové vločce. Tairinka byla tak skvělá, že zvládla zoušky čistě a na 1. místě!!! Radost největší. Kleinka měla vyrazit na tyto závody s Týnou, ale bohužel se 1.1.2015 zranila a měla nařízený klid. 

Během měsíců leden až duben jsme úspěšně či méně úspěšně jezdily na Terezínské poháry. S Krejzíkem a Tairou jsme ještě navíc jezdili do Terezína na již třetí kolo FitminDog poháru

První venkovní závody 5.4.2015 O poklad víly Zubničky Málkov a kupodivu ač předpovědi počasí vyhrožovaly se sněhem a deštěm, tak opak byl pravdou. Nádherné slunečné počasí a parkury od Petra R. dělané s citem.  Velikonoční pondělí a Děčínské velikonoční zkoušky. S očekáváním jsem sledovala i zde předpověď počasí a ta se bohužel splnila možná i víc než to. Ráno nás přivítalo sněžení, které přešlo v krásně slunečný den, aby byl hned nahrazen deštěm se sněhem a zas slunce, které se vzápětí schovalo a bylo nahrazeno vichrem, který metal kolem sebe kroupy a bral sebou nejenom stany, ale i překážky. Vše zakončil blesk a hrom a byl konec těm počasovým hrátkám. Týna poprvé běžela s Crejzíkem (a velice úspěšně  2x 2.m a 1x 3.m a poprvé s Kleou v kategorii A2).

12.4.2015 byl sedmým kolem ukončen Terezínský zimní pohár. Byl to první ročník, a pro mé psy velice úspěšný. S Kleou zde běhala naše Týna, pro kterou tím začalo její oficiální agilitní klání. S Krejzíkem pro změnu běhala velká Týna. Obě holky vše zvládly, nervy udržely na uzdě a tak se stalo něco překrásného. Obě Týny se svými psími parťáky vyhrály celkový Terezínský pohár a každá se stala vítězem ve své velikosti. Malá Týna s Kleou v eM a velká Týna s Krejzíkem v eL. (Klea si ve čtvrtek 9.4. zlomila prst na levé pacce. Naštěstí si holky vybudovaly dostatečný bodový náskok a nikdo je už v sedmém kole nemohl ohrozit. Kleinka si pro pohár dojela i s dlahou na noze).

Květen začal našimi prvními oficiálními závody, které pořádal náš klub. Top Cup 2015 a Senior Cup 2015 jsme uspořádali na fotbalovém hřišti v Lounkách. Nádherné závody se skvělými parkury Tondy G., perfektně zajištěné občerstvení od místních fotbalistů, slunečné, ale větrné počasí. Vše se podařilo jak jsme si vysnili a už teď na nás chtějí závodníci opakování. Týna běhala s Kleinkou a moc se jim nedařilo, ač jako jediné eMko zaběhly zapeklitý agility parkur. Sice jej zaběhly, ale nevešly se do času, takže nakonec byly diskvalifikovaní jako ostatní. Mě a Crejzíkovy se zadařila zkouška, v agilitách jsme obsadili 4. místo a ve finále Seniorů jsme vybojovali krásné 2. místo.

Týden na to jsme odjeli do Mikulášovic na Borce Severu. Dvoudenní závody s parkury od Zdeňka S. slibovaly a nezklamaly pohodový víkend. S Krejzíkem se nám podařilo pokořit konečně poslední pátou zkoušku na 1. místě a tak si konečně můžeme říkat, že bychom mohli být již trojkový tým. Kleinku jsem po nezdaru na Top Cupu dala do veteránů. Myslím, že jsem udělala moc dobře. Kleinka vyhrála sobotní součty a v neděli jsme si trochu neporozumněly a tak se v agilitách diskla. 

23.5. jsme ve tři ráno nasedli do auta - já, Lenka, Lada, Týna a Crejzík a vyrazili směr Kyjov na Czech Juniors Cup 2015. Neuvěřitelné se stalo skutkem. Běžely se čtyři běhy a tři z nich - 2x agility a 1x jump zaběhla Týna s Crejzíkem čistě a stali se nejlepšími juniory v součtech agilit za rok 2015. Na poslední běh se do té doby deštík stal deštěm a to poznamenalo i Týny soustředěnost na parkuru a po chybě, kdy si Crejzíka neohlídala se diskli. I neúspěch k tomuto sportu patří. 

Letošní prázdniny začaly pro naší Týnu již v sobotu 27.6. 2015 agility táborem v Lounech, které zahájily tradičně závody - Horké léto s Lasií. Týna běhala s Krejzíkem a všechny běhy doběhly, v jedné zkoušce se dokonce i umístili. Jump se jim také povedl a nakonec skončili na bramborovém místě. Kleinka již jako veterán netrefila do slalomu a nakonec z toho bylo třetí místo.

Pak začalo období bez tréninků, protože opět proběhl náš agi tábor, který jsme zakončili velikou výpravou na závody ForPes agility v Oldřichově. Krejzík se zde v obou zkouškách umístil na bedně a splnil přestup do LA3. Kleinka běhala moc krásně a i přes veliké vedro, kdy k přežití pomáhala puštěná kačena, nakonec vyběhala třetí místo, přičemž jsme všichni přítomní byli přesvědčeni, že oprávněné místo bylo přinejmenším druhé. Tairince se po dlouhé mateřské odmlce moc nedařilo, i když jeden běh jsme spolu aspoň doběhly.

Poté jsme se opět  25. a 26.7 rozjeli do německého Schönfeldu. V sobotu se běhalo za příjemného letního dne a Krejzík i Tairinka okusili tu krásu, dojít si při vyhlašování na bednu. V sobotu odpoledne se přihnal déšť a  po něm začal velice silně foukat vítr, který pokračoval celou noc až do odpoledních nedělních hodin. I v neděli se nám dařilo a tak jsme opět párkrát navštívili bednu při vyhlašování.

První týden srpna patřil jako již tradičně táboru ve Cvikově.

22.8.  jsme odjeli zúročit vše z táborů na závody O pohár PPP Jičín. Od německé rozhodčí jsem očekávala vtipnější a příjemnější parkury, než jakými se prezentovala. Až mi bylo našich psů líto. S Krejzíkem běhala pro změnu Kristýna a já s Tairou a Kleou. Kleinka vyhrála veterány svými bezchybnými běhy. Tairinka nakonec se i s několika chybkami umístila ve zkoušce na 2. místě. O chybách na sestupných zónách bych mohla polemizovat - paní rozhodčí opravdu velice zajímavě hodnotila chyby na zónách.

Konečně jsme se dočkali a v pátek 11.9.2015 odjeli celá parta do Málkova na Duflex Be Happy ...aneb šikulovo republika nanečisto . Já tam startovala se všemi mými psi - s Kleinkou ve veteránech a s Krejzíkem poprvé ve trojkách. Jízda začala sobotním jumpem. Startovala jsem s Krejzíkem jako 46 závodník v kategorii eL. Jump to nebyl paní hospitantkou pěkně postavený a všichni před náma se buď diskli (většina), nebo měli chyby. A pak to všem ukázal Krejzík, že se to zaběhnout čistě!!!! Nakonec z toho bylo 5. místo z 50! týmů. Obě holky se bohužel diskly. Kleinka se chovala jak blbka, štěkala a nevnímala a nakonec jsem jí z parkuru vyhodila.  Celkově jsem nakonec byla na bedně 3x. S Tairinkou v nedělní zkoušce (3.m z 20), a Klea v sobotu 3. místo veterán a v neděli 1. místo. 

Tradiční děčínské závody 28.9. Děčínský pohár. Moc jsem si přála, dovést si další pohár. Ale bohužel se nedařilo ani s jedním psem.

V říjnu se zcela nečekaně na KAČR info objevily závody Na pomoc škole GODA, kterou již po několikáté vykradli. Samozřejmě že jsme tam nemohli chybět. S Krejzíkem běhala Týna, já si zaběhala s Tairinkou.

V listopadu v překrásné koňské hale s naprosto luxusním okolím proběhlo 1. Mistrovství republiky seniorů. Krejzík se ve všech bězích neuvěřitelně snažil a všechny čtyři běhy zaběhl úplně čistě. Díky tomu jsme se spolu stali 2. vícemistry republiky. Navíc zaběhl svou první A3 zkoušku na 1. místě!!! Byla to nádherni sobota. Jen se vrátím na počátek:

v pátek mluvím s Růžou, že se holky na mě vyprdly a já do Královic jedu sama a ještě navíc nemohu najít navogac. Růža je ale prostě nej kamarádka a nabídla se, že pojede se mnou. V sobotu v sedm ráno jsem pro ní vyrazila. Ojé, po cestě zjišťuji, že je na silnici ledovka, přesto jedu dál. Naložím Růžu a vyrážíme do Královic. Levotočivá zatáčka, já jedu cca 40km/h a najednou cítím, jak se Pažout stává neovladatelný. A už tancujeme po silnici, zacouváváme do stráně a najednou...konec. Pažout stojí vzorně ve směru jízdy a čeká. Startuji a vyjíždím, ruce i nohy se mi klepou, ale dojíždíme na poslední chvíli na místo závodů.

Druhý den , v neděli, 6.12. tam jedu znova, na moje velmi oblíbené závody Super G. Já běhám jen s Krejzíkem a Tarinku jsem půjčila Kristýně. Jenže v sobotu jsem měla kolizi s Tairinkou na parkuru, dost jsem si narazila koleno a to se přes noc rozleželo a prostě se v neděli  běhat nedalo. Takže jsme s Krejzíkem zaběhli jen jeden běh, hru, na druhém místě.

A v listopadu a prosinci se zase rozběhl Terezínský pohár.

 

Dog Dancing

Prostě jsem se nechala vyhecovat a na zkoušky DD se přihlásila. A jasně že hned na dvě. F1 a DWD1 měla být má veliká premiéra. Je pravda, že s Krejzíkem trénuji prvky DD již dlouho, ale nikdy jsem nenašla odvahu na nějaké zkoušky jet. Krásné zářijové ráno a já dorážím s Krejzíkem do Děčína. Šimona Drábková a Veronika Tvrdá zasedají na svá rozhodcovská křesla a já vyrážím na plac. Jako první budeme tančit DWD1. Pro mě dobrý. Pak přichází na řadu F1, u které mám menší obavy. Hmm, opět se mi zdá, že vše bylo jak má být, i když jsem ten tanec musela tančit dvakrát, protože mi nejdřív rozhodčí řekly, ať tam dám tento prvek a tamten ne a když jsem dotančila, tak mi řekly, že se spletly a že to mělo být obráceně. A je tu vyhlašování a -- obě zkoušky na V!!! Krejzík je prostě neuvěřitelný.

A protože se nám dařilo, tak jsem se rozhodla, že naše společné tancování předvedem i u nás na škole žákům Praktické školy. Sklidili jsme veliké ovace.

                                                                                   

 

Coursing

V březnu jsem vyrazila na naše historicky první coursingové závody Jarní otvírák Lysá nad Labem . První běh si myslím, že Crejzík zvládl (rozhodčí byly bohužel jiného názoru a Crejzík, ač odběhl celou trať a odvodil ostatní, dostal pouhých 110b.). Jakoby věděl, že rozhodčí jsou takové jaké jsou a že nemá cenu se snažit, u druhého běhu se rozhodl, že když se stejně dobrých bodů nedočká, tak si to aspoň užije. A on, ač absolutní nepastevec začal nádherně pást létající střapec a snažil se jej zahnat doprostřed vymezeného okruhu. Směji se tomu pokaždé, když se podívám na video anebo si na to vzpomenu.

Pasení

S Tairinkou pořád pilně trénujeme. Teď od dubna budeme mít sice mateřskou pauzu, ale hned jak to bude možné se k tréninkům vrátíme a rozhodně konečně pojedem na závody.

29.8.2015 a Tairiniky velký den. Vyrazily jsme na závody pasení do Načešič. První ročník Elév Cup 2015 pořádaný pod záštitou BCCC. Handlerem byl Roman a já byla jako kameramanka. Roman si vylosoval startovní číslo 3 z 11 týmů. Já myslím, že to byla docela škoda, že větší číslo by bylo lepší. No, stalo se. Oba týmy před Tairinkou  - disk. Pro každý tým se přiváděly nové ovce. Konečně začala práce mého týmu. U ovcí stála nadháněčka Iva J. a mně bylo jasné, že to bude špatně. A taky že jo. Jen jí Taira uviděla, zastavila a tím outran nedotáhla dokonce. Ztráta 5. bodů. A pak to přišlo. Ovce se odmítaly hnout, a jen se pásly. Prostě ze psů si nedělaly vůbec nic a skoro na psa nereagovaly. Nakonec se Tairince povedlo absolvovat všechny záludnosti trati, nakonec pochopila i Romana co vlastně od ní chce a bylo z toho 5. místo. 

 

2014

Různé akce

Jezdíme po různých akcích, jako jsou simulované závody, kde učíme pana Prdka sedět na startu, nebo intenzivní tréninky. Na ty jezdím s Tairušou. Neuvěřitelně se zlepšuje a neztrácí na rychlosti. Bude to agi blázen. 17.11.2014 jsem vyrazila s Tairinkou na intenzivní ténink do Ratenic s Olgou Kwiecień. Je úžasná - iopakovala Olga pořád dokola. Je. Má pravdu.

 

Coursing

V letošním roce jsme se více vrhli na coursing. Pan Prdek konečně obdržel licenční průkaz a tím se zařadil mezi coursingové závodníky (teď ještě najít závod a vyrazit). Tairuša se snaží o to samé a tak pečlivě hlídáme každý vyhlášený trénink, teď už s možností plnění licenčních běhů, protože v březnu Tairuša doběhala všechny tréninkové běhy. 

Dog racing

Rok 2014 jsme zahájili tréninkem zcela novým sportem. Tairuška ukázala, že bude v tomto sportu v předních pozicích, Crejzík hned za ní, v závěsu. Je přeci jenom trochu pomalejší než ona. Kleinka letos, bohužel, odejde do sportovního důchodu, bude jezdit jen na tréninky, na závody už vzhledem k jejímu věku nemůže.

21.4.2014 jsme s Tairinkou vyběhaly další 4 licenční běhy. Celkem už má Taira vyběhány 2 sólo běhy v rovince, 2 sólo běhy přes překážky a stejné počty ve skupině. Ve všech bězích se vždy umístila na 1. místě, o to více se s ní těším na první závody.

11.5.2014 jsem s oběma borderama odjela do Prahy na Hobby závody. Tairuša byla toho dne na bonitaci změřena na 46cm, takže už na těchto závodech běhala v kategorii eL. Bylo to poznat. Prakticky malá holka se měřila s velkými soupeři. I když se snažila jak mohla, a v každém rozběhu (kromě jednoho, který vyhrála) byla druhá, nestačilo to na umístění. Crejzík se taky snažil, i on byl jednou v rozběhu první, ale nakonec si vyběhal bramborovou medaily. Tairuša skončila hned za ním. 

Agility

Naše první letošní závody se konaly jako už po několik let v Lounech na Sněhové vločce. Šíleně klouzající koberec trochu uškodil Crejzíkovi, který  nebyl schopný na tom povrchu kormidlovat své nohy. V opravdu technicky složitém agility parkuru si doběhl pro 6. místo ze 31 závodníků. Ve zkoušce jsem jej úmyslně diskla na houpačce, protože přes ní přeletěl. V jumpu nedobrzdil před zdí, doklouzal až za ní a hup, přeskočil jí obráceně. Kleince tento povrh nevadí, za ty roky je na něj zvyklá a tak skončila v agi na 6. místě a ve zkoušce na 1. Za to u jumpu provedla něco neočekávaného. Celý běh běžela krásně, už jsem věděla, že i na medajly, a ona najednou, úplně nepochopitelně, při jednoduché pasáži, kdy měla skočit, stočit se za mnou doprava, se po doskoku najednou celá otočila, z druhé strany oběhla skočku a skočila jí znova!!!! Celá hala vydechla.

Super cesta domu s Lenkou a akce u benzinky, kdy Lenka se nejdřív dohaduje, za kolik má natankovat, po mém nekompromisním že za 500, teda jo a najednou strne a zvolá! Za 511!!!!No nevadí, nějaké drobné jsme naštěstí dohledaly. Odešla zaplatit a pak se to dozvěděla - natankovala za 51,10!!!! No, výtlem největší, chcechtala jsem se já, paní čerpadlářka, jakýsi kluk, co tam byl a nakonec i Lenka.

Další akcí byl Ústecký Fitmin, kam jsem jela jenom s Crejzíkem. Abych konečně zpřetrhala tu dlouhou šňůru disků (od loňského června), jela jsem v sobotu na trénink k TG. Vyplatilo se. Konečně jsme s Crejzíkem doběhli oba běhy a nebýt nedorozumnění, tak určitě i bez těch odmítaček. Nevadí, ono se to poddá a nakonec oba vyhrajeme.

V neděli, 26.1. jsme si s celou smečkou odskočili na Sranda závody ve Sloupu. Tam se nám neskutečně dařilo. Nejenom že Klea a Tairuša vyhrály cenu o nejrychlejšího psa v jumpu ve své třídě a kategorii, ale celá smečka byla postupně i na bedně!!!! Tairuša 1. místo v agi, v jumpu nejrychlejší čas, ale shozená laťka, Klea - jump 2. místo a nejrychlejší čas, v agi pak 1. místo. Crejzík v jumpu 2. místo a v agi bohužel disk. Zase mi trochu neporozumněl. Závody se běhaly ve Sloupu v koňské hale, organizace byla dokonalá a ještě dokonalejší bylo to šílené mrazivé počasí!!! Troje zimní ponožky, zimní boty, termokalhoty a pět vrstev mikin a svetrů završených zimní bundou, rukavice a čepice. To jsem měla celý den na sobě a ke konci už jsem i já začala pociťovat tu mrazivost. Psi jsme nechali celý den v autě, na které naštěstí svítilo slunce a bylo jich tam pět (ještě Lenky smečka), tak si to vevnitř i pěkně zafuněli. Zima jim tam rozhodně nebyla. Domu jsme dojeli moc spokojení a nejvíc spokojená byla malá Týna, která hned vybalovala tašky s cenama a třídila, co si nechá ona a co já. A že těch věcí, co jsme domu dovezli, byla pořádná hromada.

12.4.2014 jsme jako každý rok vyrazli na Chlumeckého lvíčka. Na tyto závody jezdím děsně moc ráda. A ještě radši, když se daří. Kleinka si vyběhala 1. místo ve zkoušce a 3. místo v agilitách a pan Prdek!!! Doběhl všechny tři běhy a z 38 týmů byl v jumpu 14., v agi 13 a ve zkoušce LA2 byl 2.!!!!! Moc mě potěšil. 

20.4.2014 se konaly závody v Ústí nad Labem Mojžíři. Z nějakého nepochopitelného důvodu jsem jela jenom s Crejzíkem a Kleinku nepřihlásila. Moc mě to pak mrzelo a víc ještě o to, že Alice G. stavěla neuvěřitelně krásné parkury, na kterých by se Kleice moc líbilo. Už se stalo a snad se tato chyba už nebude opakovat. Crejzík běhal vesele a poměrně rychle, ale stále dělá nesmyslné chyby. Netuším už jejich důvod, na videu nemůžu najít, co a jak dělám špatně. Takže víc a víc budeme trénovat. Běžely se celkem 3 zkoušky a umístění bylo v 1. zk - 5. místo, 2. zk - dis a 3. zk. - 7. místo. Ve VP máme sice napsáno za 3. zk. také dis ale pravda to není. Prostě se u zapisovatele stala chyba. 

Po velmi dlouhé době jsem 4.5.2014 opět odjela na závody do Mladé Boleslavy - May Cup. Na těchto závodech se nám opravdu velmi dařilo. Velmi. Byly to neskutečně pohodové závody a Hanka Kapšárková, coby moderátorka nezklamala a ukázala, jak veliký smysl pro humor má. Před mým startem v agi s Kleinkou mně tak rosesmála, že jsem se nemohla soustředit na běh a tím jsem nechala Kleince volnou nohu a 3. místo!!!! Stejně to samé místo si vyběhala i ve zkoušce. V jumpu nestačila sým mladším soupeřům a tak čistým a poměrně rychlým během (4,07m/s) se dostala až na 6. místo. Crejzík jumpnul s bohužel jednou shozenou laťkou a časem 4.58m/s na 12. místě.  Ve zkoušce na něj zbyla pouze brambora a v agi dohopsal na 13. místo. Byly to první závody, ve kterých jsme měli 100% dobíhavost. Byl to krásný den.

8.5.2014 jsem stejně jako každý rok nechyběla na Kennel Cupu. Moc se mi líbí program a propozice těchto závodů a letos je navíc pískali dva dokonalí rozhodčí - Tonda a Alice. Toto složení slibovalo velmi zajímavé parkury a domněnka se stala pravdou. V prvním běhu Jumpu si oba moji závodníci vyběhali postup do finále jednotlivců. Kleinka z druhého a Crejzík ze šestého místa. Crejzík hned v prvním rozběhu vypadl (Jana Grygarová s Charliem byly rychlejší), zato Kleinka stále v rozbězích postupovala, až nakonec běžela finále, kde nestačila na borderu Luboše Veselého, který tak letošní Kennel v jednotlivcích v kategorii eM vyhrál, což mu nesmírně přeji, protože vím, kolik práce a úsilí ty dva stálo s ena parkuru sžít. Kleinka má vzestupnou tendenci, kdy v roce 2012 byla na 4. místě, v roce 2013 na 3. místě a letos, jak jsem již napsala, na 2. místě. Takže příští rok....?

Úplně poprvé jsem 23.5.2014 odjela na dvoudenní závody do Turnova na Koza Cup. Je pravda, že se mi tam moc jet nechtělo, i jsem nabídla svá zaplacená místa, ale nakonec mně Lenka přemluvila, ať jedu, že tu výstavu v Litoměřicích zvládne. V pátek jsem naházela vše potřebné do auta a vyrazila. Otázkou je, zda nebylo proti mé cestě i počasí, protože to co se stalo na dálnici na Prahu bylo víc než šílené. Spustil se déšť, během krátké chvíle se z polí začala valit řeka a následně se silnice proměnila v součást té řeky, takže nebylo poznat, kde je silnice a kde pole. Do toho, aby toho nebylo málo, přišly ještě kroupy. Vzdala jsem svou jízdu rychlostí cca 30km/h a odstavila se na pomyslnou krajnici, kde již dvě auta stála. Hlavou se mi honily myšlenky, zda nemám nějak dojet k nejbližšímu výjezdu, a odjet domu. Jenže jsem slíbila Hance a Pavle, že přijedu, tak jsem sebrala zbytek své odvahy a když déšť trochu pominul, vyrazila dále. Další zádrhel nastal v Turnově, kde mně navigace dovedla sice podle kódů napsaných v propozicích, ale na opačnou stranu řeky. Naštěstí jsou stále ochotní lidé, zvláště jeden mladý muž, kteří dokáží poradit. Radost má byla veliká, když jsem konečně zaparkovala vedle karavanu Hanky. V sobotu začalo naše agilitní klání. Tonda stavěl krásné inspirativní parkury, které byly ale pro tým Já a pan Prdek až moc inspirativní. Jediný běh, kde jsme Tondu pokořili byly sobotní agility a to 6. místem. Trošku zapomněl Crejzík, jak se nabíhá do slalomu. Ze šesti běhů doběhl pouze jediný, ale v jednom, v nedělní zkoušce, jsem jej diskla úmyslně, protože vyzkoušel letecký den na houpačce. Zato Kleinka zářila!!!! Na těchto závodech se do závěrečných součtů počítají všechny čtyři otevřené běhy. Po sobotě jsme se usídlily na třetím místě. Před námi byla Hanka a Pavla. Jenže pak přišla neděle a všechno bylo najednou jinak. Po postavení prvního běhu, jumpu, šla všem zúčastněním hlava kolem. Skočky dva a tři byly pro cca 60 týmů likvidační. Ne tak pro Kleinku. Pak přišlo agility a a skočky 6,7,8 byly opět likvidačními pro většinu startujících. Ovšem Kleinka opět nezklamala a tak byla jediný tým, který doběhl všechny čtyři otevřené běhy a právem si vyběhala 1. místo v celkových součtech!!!! V sobotu se v jumpu umístila na 4. místě, v agilitách na 3. místě a ve zkoušce na 2. místě. V neděli pro nás v jumpu bylo souzeno 5. místo, v agilitách 2. místo a ze zkoušky jsme pro velikánské vedro odstoupily. Přeci jenom se Kleince v jejích devíti letech už hůře běhá. Musím jí šetřit. Dvoudenní závody jsou pro ní už náročnější. Klea je neuvěřitelná bojovnice a závodnice. Je to obdivuhodný pejsek. je úžasná!!!!

Na konci června jsme si s Lenkou jeli užít víkend na Rozkoši a při té příležitosti si zaběhali na Opsionu 034. Moc se nám tam nedařilo. Rozhodla jsem se, že Kleu nevezmu na zkoušky a vyměním jí za Tairu, abych si jí vyzkoušela. Byla změřena do velikosti eL (45cm) a pak jsme šli na to. Byl to mazec - nekormidlovatelné torpédo vyletělo na trať.Moc jsem si její běh užila!!! Když už jsme balily, tak přišlo nečekané překvapení - pan Prdek doběhl ve zkoušce na 3. místě!!!! Moje radost neznala mezí.

21.6. jsem vzala Tairuši a pana Prdka a odjeli do Loun. Na závody Hurá na prázdniny jezdíme pravidelně, tak jsme ani letos nemohli vynechat. Tairinka mne velmi potěšila, kdy se mi jí povedlo ukočírovat a tak jsme ve zkoušce skončily na 7. místě. Pan Prdek si vyběhal ve zkoušce 2. místo, čistě, čímž získal už druhou čistou zkoušku v LA2.Velmi se nám povedlo agility, kde nám ale z nějakých důvodů bylo připsáno po zaběhnutí čistého běhu 5 trestných bodů, takže pro nás zbylo 10. místo (ze 30 týmů - ovšem ve skutečnosti jsme byli o kousek blíže bedýnce).

Červenec a srpen - prázdniny jsme začali naším táborem v Horní Vysoké , kde jsme si to náležitě užili. Skvělá parta lidí, naprosto úžasné prostředí a jídlo bylo zárukou super stráveného týdne. Ke konci došlo k nějakým nehodám - naše Jana si utrhala vazy v pravém lokti a já si zlomila prstík na levé nožce. Poslední víkend v červenci opět patřil závodům v německém Schönfeldu. Klea tam opět zážila a ze čtyř běhů byla 3x na 1. místě a 1x na druhém. Byly to neuvěřitelně nádherné závody jak našimi úspěch, tak i atmosférou. A to nejlepší? Tairinka byla také na bedně a to na 2. místě!!!!Pak jsme si odskočila do Ústí Trmic na Ústecký psí festival,kde jsem běhala s opuchlým kotníkem a tak jsem Kleince pomohla 2x ke 4. místu a z jednoho běhu jsem musela odstoupit. S Tairinkou jsme skončily páté a pak jsem opět pro šílenou bolest v kotníku odstoupila. Na tradiční tábor ve Cvikově jsem odjela s kotníkem velkým jak skoro fotbalový balón. Bolest byla už hrozná a ve čtvrtek se k tomu přidalo i levé koleno. Přesto se mi povedlo pod vedením dokonalé Anety G. zvládnout všechny tréninkové dny a dokonce na zkouškách s Kleinkou jednou vyhrát a jednou být třetí. Tairinka se bohužel poprvé diskla a při druhé aspoň doběhla, ovšem na 6. místě.. 

Proč zde nepíši o panu Prdkovi? protože ten si začátkem prázdnin zadělal napíchanými osinami, které mu pak postupně celý červenec a půlku srpna různě vylézaly a moc ho zlobily.

Září pro nás začalo neoficiálními akcemi - nejdříve jsme všichni tři odjeli do Kladna na Senior Cup - v domově důchodců jsme předváděli závody agilit. kde se běhalo normálně o ceny. Vzhledem k tomu, že jsem přihlásila s Kleou a Crejzíkem naši malou Týnu, tak na mne zbyla Tairinka. Týna v obou bězích s Kleou zabojovala a pokaždé se umístila na 2. místě. S Crejzíkem se moc neshodli a byly z toho dva disky. Mně se s Tairušou povedl druhý běh - agility a bylo z toho 4. místo.  Týden nato jsme se ocitli v Klášterci nad Ohří, kde byl Trénink tak trochu jinak. Zápolili jsme v agilitách, poslušnosti a skoku do dálky. Týna bojovala s Crejzíkem a já s Tairou. Týna nakonec skončila na 5. místě (z toho v poslušnosti byli třetí!) a já s Tairou - no, odvezly jsme si cenu smolař dne - poslední.

Poslední zářijový víkend patřil již tradičně překrásným závodům O pohár města Děčína. Tonda G. stavěl nádherně zapeklité parkury, na kterých jsem si zaběhala konečně se všema třema. Kleinka doběhla všechny běhy čistě, z toho ve zkoušce (a jsme zpátky ve dvojkách) na 3. místě a v agilitách ---2. místo!!!!! Radost obrovská, protože Kleinka ve svém věku zvládla naprosto technický parkur a nechala za sebou všechny mladší psi. Crejzík se také snažil co mohl. Sice se mu sem tam objevila chybička, ale přesto běhal nádherně!!!!! Tairuška a její běhy - myslím, že to je prostě slast pro přihlížející. Nádherná technika skoku, žádná laťka dole, freestyl, potlesk na otevřené scéně. Krásné závody, plno cen, nádherné počasí.

V říjnu pro nás začal kolotoč Terezínských zimních pohárů, každý měsíc až do dubna 2015 jedno kolo. Už na 1. kolo se týmem stala Týna a Klea a hned od provního kola statečně bojují. Každé kolo se běží dvakrát zkouška a Týna navíc běhá ještě juniorksý běh. Moc jim to s Kleinkou jde a po prvním kole jsou na prvních místech. Ani já se nedám zahanbit a po prvním kole jsem jak s Tairinkou (které se konečně povedlo zaběhnout čistou zkoušku) tak i s Crekzíkem na prvním místě. Uvidíme, co přinese kolo druhé. V druhém kole udržela Týna své umístění, když obě zkoušky zaběhla na 1. místě. Tím splnila kvalifikační kritéria pro EOJ a MRM na rok 2015. Tairince a Crejzíkovi se ovšem nedařilo. V prvním běhu jsem Crejzíka poslala na jinou překážku po předtím čistém běhu a Tairince jsem překážela před áčkem tak, až si couvla na něj zpět. No, co se dá dělat, 4x disk. V druhém běhu se Tairince nepovedla houpačka a musela si jí opravit a Crejzík zapomněl, jak se na skočce dělá okolo. Tak v prosinci třetí kolo.                               

 

Bonitace

11.5.2014 nadešel den H, den, kdy jsme s Tairinkou vyrazili do Litoměřic zjistit, jestli bude či nebude Tairuša chovnou fenou. Přijeli jsme naštěstí dost brzo a tak nás čekalo posuzovací číslo 5.

Docela se mi to hodilo, protože odpoledne jsem už měla být v Praze (viz Dog Racing). Věděla jsem, že přijede i Hanka Kašpárková a tak když se u mne objevila a zničehonic začala chodit s Tairušou jakoby v kruhu, bylo rozhodnuto - před komisi půjde s Tairušou ona. Jenže to by nebyla Tairuša, aby všechno nakonec nebylo jinak. Jak krásně s Hankou chodila mimo kruh, tak pak v kruhu to byla tragédie. Buď ležela pořád na zádech a - drbejte mně, nebo neurvale vlekla Hanku na vodítku kamsi. Nakonec si jí vzala sama rozhodčí a chůzi v kruhu si s ní udělala sama. A tak se nakonec zadařilo - a ten akční blázen se stal chovnou fenou.

 

 2013

Pasení

S Tairinkou po celé prázdninové měsíce trénujeme pasení a začalo se nám konečně dařit. Já už se oveček nebojím a myslím, že už se chovám jak pravý pastevec. Tairuška krásně pase a děsně moc jí to baví.

18.10.2014 jsme s Tairinkou složily úspěšně ZVOP - Popis práce psa: 

Collecting style:zájem, soustředění, typický styl, předvídání vzdáleností, plíživý pohyb, potlačí vzrušení, správně nesený ocas, neštěká, dokáže měnit tempo
Tradicional style: zájem, soustředění, typický styl pro plemeno, vyvíjí tlak na stádo, je-li třeba, štípe do nohou, je ovladatelná
Dovednosti: balanc, outrun, drive, shed, couvání¨
Poslušnost: lehni, stůj, přivolání
Chyby: žádné

Výstavy

Květen a červen byl ve znamení výstav. V květnu vzala Růža Prdka na výstavu do Litoměřic a v červnu já oba do Mladé Boleslavy. Výsledky a posudky mají oba zapsány u svých jmen v sekci  Výcvik a smečka. Další výstava jenom s Tairinkou byla v Litoměřicích 12.10. Divný rozhodčí a výsledek jen VD mě asi od ostatních dalších výstav už definitivně odstavil.

Agility vezmu rychle a stručně.

Různé agi závody

Červenec a srpen byly spíše ve znamení táborů - ten první byl v Horní Vysoké, kde jsem vedla výcvik. Ten druhý bylo zase 14 dní ve Cvikově. V červenci jsme si odskočili na závody do Oldřichova - úžasné závody, do Německa do Schönfeldu, pak na Ústecký psí festival - to už byl srpen. Jinak pořád uklízíme po povodních, abychom konečně bydleli normálně ve svém.

Dodělávala jsem VŠ, chystala se ke státnicím a trochu zanedbávala agi akce. Nicméně se mi podařilo se sem tam nějakých zúčastnit. Například:

Kennel Cup - Kleinka se opět nominovala do finále jednotlivců a zde se po urputných rozběhových párových bězích umístila na 3.MÍSTĚ!! 

Pak jsem byli v Huntířově na Děčínských závodech klubů, kde jsme bohužel nesoutěžlili v této disciplíně, protože jsem tam byla jen já a Růža, která už běhá s Artou ve veteránech a těm se výsledky nezapočítávali. Oba, Prdek i Klea běhali krásně, Klea se v sobotu umístila v každém běhu a v neděli dokonce i Prdek!!! A to hned dvakrát - v openu a zkoušce.  S Růžou je velmi příjemné strávit víkend, zůstali jsme tam přes noc a přespali v příšerné chatce v místním kempu. Ovšem okolí bylo dokonalé a podvečerní procházka velmi příjemná. Jen si nemůžu vzpomenout, čemu jsme se s Růžou tak šíleně smály!!!

Taky nesmím zapomenout na Chlumeckého lvíčka, kde při prohlížení cen jsem si říkala, že by se mi ten plyšový lvíček moc líbil a tak se Kleinka snažila a my si ho odvezly domu.

Někdy v březnu jsem se zajela podívat a jen tak vyzkoušet závody spojené s kavalifikačkama. Ten víken bylo snad nejhorší počasí, zima a déšť a já tam jela s nějakou virozou. Po dvou bězích jsem to vzdala a odjela domu a v neděli už nejela.

Dnes, na konci listopadu se rozepíšu zase trochu o našich agi akcích: Září pro nás začalo úžasně zorganizavanými a překrásnými závody v České Lípě. Pořád tak nějak doufám, že v nich budou organizátoři pokračovat, i když nám pořád tvrdí, že tyto byly poslední, tak my jim tak nějak nevěříme.

Další víkend jsme si odskočili na závody do Děčína, na kterých už několik let nechybíme. Alice dokáže ze svým týmem vykouzlit perfektně zvládnuté závody co se týká snad všeho. Letos malá perlička - rozhodčímu, Tondovi zamkli auto na hlídaném parkovišti a tak se cca hodinu čekalo na jeho příjezd. Než sehnali toho, kdo zamkl a i s klíčema odjel.... Tonda a jeho dokonalé parkury. K tomu se snad nedá říct vůbec nic, kdo ví, tak si rozhodně závody na kterých je jako rozhodčí utéct nenechá. K tomu ještě to nej počasí a v září byly agi závody opravdu povedené.

Začala jsem studovat další VŠ a tím nemohla na republiku. Celý můj tým MY4 smutněl, ale myslím, že jsem za sebe našla skvělou náhradu. Tak v roce 2014 s Kleinkou na MR jako s vetem se určo potkáme.

Začátek litopadu začal závodně v Nučicích Zimním pohárem a na těchto závodech byla asi nejlepší má orientace v hledání a příjezdu do Nučic. 600metrů od dálnice je hala - stálo vpropozicích - no, myslím, že v Americe ta hala opravdu nebyla.Při bězích by se asi neměly dávat dva tunely vodorovně vedle sebe. Hodila jsem šipku a zapadla vedle jednoho runelu, že tam najednou místo dvou ležely tři!!!! Jahodová boule a Super G v Kladně - 23. a 24.11.!!!!!! Diskotéka jak má být. Z pěti běhů doběhlý pouze sobotní jump a s odmítnutím. Na nedělní parkur Super G agility Alice budu ale dlouho a ráda vzpomínat. To byl opravdu parkur Super G. Dokázala rozbouřit celou halu a pouze dva týmy, které doběhly skutečně prokázaly, že do agi špičky patří - Aneta a G, a Radovan. Jen mě dost mrzelo, že nebylo zajištěno pořádné občerstvení. 140 týmů a pouze párek v rohlíku a nebo smažák s hranolkama a různé bagety bylo opravdu málo. Při sobotní cestě z Kladna mě ve Velvarech zastavila hlídka Policie a kontrolovala doklady a stav vozidla. Dvouměsíční propadlá technická byl docela veliký průšvih do té doby, než hlídka zjistila, že pracuji jako soudkyně. Pak už vše mělo jak má být a s úsměvem a přáním hezkého večera a jemným upozorněním, ať si dám vše do pořádku mne propustili. Více popíšu ve své knize.

Coursing

22.6.2013 - Děčín - Růžová

Konečně jsme doběhali všechny tréninkové běhy a teď se vrhneme na licenční. Už se těším, až vyjedeme na první coursingové závody. Kamča o něm pěje ódy, že běhá krásně a že to rozhodně chce začít závodit. Crejzík coursingu propadl. Tairuša taky - ta si zatím vyzkoušela jen krátkou rovinku a ukázala úžasný zájem o střapec. Těším se, že budou běhat spolu v páru. V červenci Prdek splnil dva licenční běhy.

Stihli jsme zaběhnout další licenční běhy a pořád nám zbývají poslední dva párové. pořád tak nějak doufám, že nám to do konce roku vyjde.

 

  1. Ústí nad Labem - DogFriends FITMIN Cup (1/3), 13. 01. 2013

  2. Naše letošní první závody. A nějak se nám nepodařilo se rozběhat, asi za to mohla delší zimní pauza. Přibrala jsem si do party ještě Sendy (Renaty Hoffman) a vyrazila.  Kromě dvou běhů, ve kterých jsme se diskly viz tabulka), se nám podařily ostatní aspoň doběhnout, i když rozhodně ne podle představ. 

 

 

  1. Agility LIdeal Crazy Bohemia Alké: 14/32, 53.89 s, 16.89 tr. b., 3.45 m/s

  2. Agility LSendy Prosto Chudo: Diskvalifikován

  3. Agility MKlea: Diskvalifikován

  4. Jumping LIdeal Crazy Bohemia Alké: 19/32, 40.8 s, 5.0 tr. b., 4.12 m/s

  5. Jumping LSendy Prosto Chudo: 23/32, 52.87 s, 18.87 tr. b., 3.18 m/s

  6. Jumping MKlea: 6/9, 40.13 s, 8.13 tr. b., 3.44 m/s

    1.  

    2.  

    3.  

 

Nové Ouholice - licenční běhy coursing

Máme s Crejzíkem splněné první dva sólo běhy. Najít Ouholice a pak kde se běhá mi dalo mírně zabrat, navíc mě navogace vedla cestama necestama, ale nakonec se dopoledne vydařilo a Crejzík ukázal, že se jeho příští soupeři mají na co těšit.

 

  1. Ústí nad Labem - DogFriends FITMIN Cup (2/3), 10. 02. 2013

 

Druhé závody v té stejné hale. A z devíti běhů doběhlé pouze DVA!!!!! Myslím, že nám zkrátka nevyhovuje to dlouhé čekání v uzavřeném autě.  

Ale abych so tady jen pořád nestěžovala. Crejzík běžel poprvé LA2 zkoušku a byl úžasný. Povedl se nám dlouhý samostatný náběh do slalomu, až to v hale zahučelo.

Nyní si dám se závody trochu pauzu (zacoursingujeme) a já si nechám opravit oči a na konci března zase vyběhneme.

  1. Agility LSendy Prosto Chudo: Diskvalifikován

  2. Agility LIdeal Crazy Bohemia Alké: Diskvalifikován

  3. Agility MKlea: Diskvalifikován

  4. Jumping LIdeal Crazy Bohemia Alké: 13/40, 31.88 s, 0.0 tr. b., 4.11 m/s

  5. Jumping LSendy Prosto Chudo: Diskvalifikován

  6. Jumping MKlea: 5/10, 29.75 s, 0.0 tr. b., 4.4 m/s

  7. Zkouška LA2Ideal Crazy Bohemia Alké: Diskvalifikován

  8. Zkouška MA3Klea: Diskvalifikován

 

 

 

 

 

 

 

 

.

 

2012

Řitka SLAM 24.11.2012

Na tyto tréninkové závody jezdím velice ráda a tentokrát ještě o to víc, že mě pozval Tonda G. sám od sebe. Moc jsem se těšila a neodjížděla ani trochu zklamaná. Crazy je vážně skvělý pes, velice pečlivý - neshazuje, dává pozor a přitom je rychlý. Jsem z něj vážně nadšená.

 

Ráno jsem odjela kolem půl osmé a nebýt toho, že jsem zase zazmatkovala při sjezdu z okruhu a neodbočila na Chuchli ale kamsi jinam, tak bych dojela snad i v pořádku. Ještě jsem v Řitce nemohla najít tréninkovou halu, ale naštěstí šly okolo holky se psy a navedly mně.

První parkur - jump - a disk jen kvůli tomu, že Crazík nikdy v hale neběhal a tak se musel jít kouknout, proč to tam u té překážky tak děsně voní. Upustil tím vyhrazený prostor. Při druhém běhu - tréninku, dal celý parkur bez chyby.

Druhý běh - agility - rychlé, bezchybné, ale konce parkuru dvojskok a Crejzík se nějakým zvláštním způsobem napasoval mezi ty dvě překážky. Při tréninkové opravě opět bez chyby!!!! Jen já jsem nějak ztratila nohu. Najednou jsem měla pocit, že mě upadla. Myslím, že to bylo způsobeno tím materiálem, na kterém se běhalo. Piliny ve spojení s gumotextilií vytváří v Řitce měkký povrh, který se psům líbí, ale pro mé klouby to byl zabiják.

 

Cesta zpět. Jedna spolutrénonvice mě požádala, zda bych ji nevzala na Smíchov. Stejnak jsem musela jet přes Prahu, měla jsem rande s Verčou v Letňanech, tak jsem jířekla - proč ne. Jede mi to ve dvě, prohlásila ona a v jednu hodinu jsme vyrazily z Řitky. Navigace nás vymotala a už jsme se řítily ku Praze a Smíchovu. Jenže ---- nějak jsem při tom povídání si zazmatkovala a najednou se řítíme do Brna. A sjezd v nedohlednu!!!! Na prvním, který se namanul jsem sjela a jela takovou dálku, než jsem se na kruháku otočila abych najela zase zpět na dálnici na Prahu. Konečně jedeme zpět --- a zase zmatek a už se řítíme do Plzně. Druhá hodina se rychle blíží a my zase hledáme sjezd. Za deset dvě jí vyhazuju na Smíchově abych zazmatkovala ještě dvakrát, přes Prahu projela jako ještě nikdy a ve tři stojím v Letňanech u metra. Čekám ještě půl hodiny na Verču a pak už běz zádrhelů dojíždíme domu.

 

Ne, neumím jezdit s navigací a ani bez ní.

Mistrovství republiky Liberec, 10. a 11.11.2012

V pátek jsem měla už všechno nachystáno, Kleinku připravenou, Crejzíkovi několikrát bylo vysvětleno, že pro tentokrát opravdu zůstane doma a ve tři hodin yjsem odjela směr Liberec. Kruhové objezdy v České Lípě mi ukázaly, že ani navigace není všemocná. Po menší mnou uměle vyrobené objížďce jsem vyrazila směr Liberec. Doptala se na ubytovnu Zámeček a v  půl  sedmé konečně otevřela dveře do pokoje. Pěkný veliký pokoj s ledničkou a televizí byl příjemným překvapením. Před půl osmou jsem odjela vyzkoušet, zda najdu Tip sport Arenu. I tu jsem našla velice snadno a tak se zaregistrovala. Vše proběhlo úplně v pohodě a já odjela zpátky, vyvenčila Kleinku, dala jí večeři a pak jsme koukaly spolu na televizi.

V sobotu vypuklo naše klání. Začalo agilitama družstev, kde se nám moc nedařilo a 11. místo ze 13 zúčastněných nebyl zrovna dobrý odrazový můstek do druhého dne. Jump jednotlivcům Kleince nevyšel vůbe a po vystartování následoval velmi rychlý a zbytečný Disk. Tak jsme poprvé běžely na Není nutno. Bohužel ne naposled. Celý den byl velice dlouhý a naštestí nás s holkama napadlo, přechýlit se do restauračky v místním Bowlingu. Vynikající maso s bramborama a houbovou omáčkou byla velice příjemná tečka. Odjezd na ubytovnu s představou chvíli popovídání, káva, venčení a spaní se nenaplnila. Dámy, víte že je jedna hodina - ozvala se Hanka a se slovy, jdu hulit se zvedala z postele. Přidala jsem se, a po vrácení se zpět, opět pokoj č. 305 začal hučet našimi řečmi. Petře se spát nechtělo a tak jsme kecaly a kecaly až Hanka zařvala - Dost, spát. Konečně jsme asi cca v půl druhé usnuly a v 5.50 budíček!!!! V půl sedmé odjezd do haly a znova - tentokrát jump družstev - a neuvěřitelné - 2. místo!!!! A poprvé na BEDNĚ!!!!! No pocit neuvěřitelný!!!!! Agility jednotlivců jsem si zaběhla na rychlost cvičně - a Disk. Nevadilo mi to, hlavně že Kleinka běžela rychle a vážně radostně. Toto druhé místo nás vystřelilo na v součtech 4. místo a v MR ČR - 3. místo - druhý vícemistr ČR 2012!!!!!

Koberec, atmosféra, lidi - všechno bylo úžasné!!!!

No a cesta domů? Hned po výjezdu z Liberce po dálnici směr Praha bouračka a všechno to na dálnici stálo. Asi po deseti minutách jsem i já otočila auto do protisměru a odjela po jiné trase, která mě po nějaké době vrátila zpět na dálnici a v půl jedenácté jsem zaparkovala před barákem.

Dojmy jsou více než skvělé. Nejlepší družstvo, jaké se dalo dohromady!!!!! Super pokoj na ubytovně!!! Děsně vtipných hlášek a smíchu ať v sobotu při večeři, nebo po oba dny v hale. Krásný víkend, který skončil tím, že druhý den v práci jsem usínala při vyučování.

Pragil - Arion 27. a 28.10.2012

vse zacalo v patek, kdyz jsem zjistila, ze nemam VP Kleiny a ze je ve Dvore Kralovem v aute u poradatele, u ktereho jsem byla na poslednich zavodech. Tak nejak se povedlo a Kleinka mohla o vikendu behat. Sobota nas privitala dopolednim destem, ktery se odpoledne zmenil v snih. Dalo se behat pouze v kopackach a Prdek dobehl vsechny behy, z toho první dva ciste a u posledniho shodil latku, protoze uz bylo blato tak silene, ze mu podklouzly nohy a on se rozplacl na latku a svym prvnim mistem ve zkousce se nominoval do finale. Kleine se povrh moc nelibil a tak byla 3,4 a 6. Do finale se neprobojovala. Po kazdem behu jsem menila ponozky (nastesti velka zasoba) a celou noc na nedeli vse lezelo na topeni. Finale se Prdkovi teda vubec nevyvedlo, protoze za plotem, ktery oddeloval plochu na ktere jsme behali od druhe, kdosi pustil navolno borderu a on se sel na ni podivat. Pocasi si s nama opravdu zaspasovalo a ted cekam, zda to neodmarodim.

Trmice - dvouzkoušky a Lukov - dvouzkoušky

tak pár zpráv z mých "veleúspěšných" závodů. 13.10. v Trmicích - na první zkoušce s Kleinkou jsem zakufrovala, spadlymi tepláky i s kalhotkama a 3. místo. Ve vypůjčených teplákách ve druhé zkoušce 4. místo. Prdek -u první zkoušky prohlásil, že 15 překážek je málo a tak si jich cca 8 přidal.Ve druhé zkoučce už byl trochu umravněnější a 4. místo. Běh klubů jsem si zaběhla jen tak, pač jsem tam byla jen já a to bylo málo. Takže z toho byl u obou takový trénink. 14.10. Lukov - Podcenila jsem boty a na umělé trávě u první zkoušky s Kleou hodila záda. Pak už Kleina rozhodla, že už toho má jaksi dost a ty auty jí nebaví (bez jedné skočky všechny byly zezadu!!!! Takže příšerně doběhnuté parkury ve vypůjčených botách. To byl teda víkend!!!

O Pohár města Děčína 29.9.2012

Půl sedmé ráno, Lenka už přešlapuje před barákem. Verča čeká v Chodounech. Auto naložené k prasknutí, takže Venan bere druhé auto, nakládá časomíru a vyrážíme směr Trmice. Zapni navigaci, říkám Verče. Tobě nejde nabíječka, z hrůzou Verča zjišťuje. Tak jí zapneš až v Ústí, rozhoduji. A už nám nic nebrání přibližovat se k parku v Trmicích, kde se závod O pohár města Děčíná běhá. Verča skutečně těsně před Ústím navigaci zapíná a díky tomu se jen s jedním malým problémem dostáváme do Trmic. Se slovy - tady už to znám (jak já už tuto větu nesnáším!!!!) Verča navigaci vypíná. Jeď rovně, doprava, znova doprava, rovně a jsme v Koštově. Verčo, vrčím, jsi si jistá, že víš, kde to je?! Teď už ne, odpoví a dodá - ale minule jsem tak nějak tudy jela. Otáčíme se a jedeme zase zpět. Zastavujeme. Venan vyleze ze svého  auta - pojeďte za mnou a už nás vede správným směrem. Naštěstí pro nás se po chvíli objeví před námi dvě auta se psy - máme vyhráno. Dorazili jsme na správné místo. Závody probíhali úplně pohodově - všude okolo nás skvělí lidi. Já s Crejzíkem celé závody zahajovala krásným jumpovým diskem. S Kleinou jsem si spravila reputaci a v jumpu druhé. Zkouška se vyvedla opět Crejzíkovi - a opět potvrdil prvním místem, že když je pozorný, tak umí. Kleina se diskla na místě, kde bych to ale vůbec nečekala - jak jinak. Open se vydařil oběma. Neskutečně náročnou trať opět běžel Crejzík jako první a svým na dálku zvládnutým náběhem do slalomu (vedení tunelem pod kladinou a točení do slalomu od kladiny nalevo) všechny zvedl ze židlí. Kleina bezchybným, leč trochu pomalejším během čtvrtá. Krásné ceny, překrásné poháry. A odjíždíme.

Navigaci zapínat nebudu, cestu zpátky znám - sebejistě prohlásila Verča. Začínalo se mi zatmívat před očima. A mělo proč. Tudy ne, vrať se a poprvé se otáčím. Ne, doprava ne, musíš tam na ten kruhák. A tak kruhák objíždíme celý kolem dokola abychom se vrátily tam, odkud jsme vyjely a zatočily doleva. Vážně se s Verčou krásně cestuje. Domu jsme dojely zcela vychechtané a já bez pravé náušnice, která zůstala ležet kdesi v trávě v parku v Trmicích. Třeba jí tam 13.10. najdu.

Celý den jsme zakončili mejdanem u nás v altánu, opět Honza zpíval a hrál, Verča ho střídala se svou harmonikou a bylo to moc fajn.

Otevřené Mistrovství východních Čech 8. a 9. 9. 2012 - Dvůr Králové

Pojeď se mnou na dvoudenní závody - lákala mě Hanka z Mimoně někdy v červnu. Nemusela mě dlouho přemlouvat, přihlásila, zaplatila a pak se celé prázdniny těšila. V pátek jsem smažila řízky, vařila polévku a připravovala karavan. V půl čtvrté jsme vyrazili. Cesta to byla dlouhá, protože V. se rozhodl, že pojedeme po dálnici.  Zádrhel vznikl po příjezdu do Dvora. Kde je ten cvičák? Samo že jsem neměla propozice a tak rychlá smska od Verči nás musela zachránit. Spleť oprav vozovek a tím zákazů vjezdu nám trochu zkompikoval život, ale nakonec díky dobrým lidem jsme cvičák objevili. Jen jsme zaparkovali, už na nás zpoza potoka volá manžel Hanky - Haló, jak jste se tam dostali? Než bych mu vysvětlila cestu, radši jsem to s ním celé objela.

V sobotu ráno vše začalo jumpem. Prdek vyběhl a já ho diskla hned zkraje dlouhou rukou. On prostě úžasně reaguje a musím si dávat pozor na povely. Kleinka doběhla čistě na 4. místě. Druhý běh zkouška - rychlé, čisté a 2. místo u obou mě velice potěšilo. Poslední běh agility a Prdek 2x odmítnutí na slalomu - neumí ještě nabíhat do slalomu, když za náběhem je tunel. Kleinka rychle, čistě a opět druhé místo a tím zaji3těn postup do nedělního finále.

Neděle - první běh jump - Prdek úžasný, rychlý, Kleinka disk. Zkouška - Prdek opět druhé čisté místo. Kleinka první. A pak už finále. Prdek se do finále též probojoval a tak jsem slavila malý úspěch - poběžím s oběma!!!!

Trať finálového běhu nebyla težká. Jako první jsem běžela s Kleinkou - úžasný rychlý a čistý běh a 2. vícemistr východních Čech!!!!! Pak šel na start Prdek. Běžel jak o život, já se snažila mu stíhat, náběh do slalomu  přes ruku dokonalý a pak špatně vypočítaný krok a disk.Běžíme dál, a až do konce celé bez chyby!!! Vodění na stranové povely dokonalé a tam kde se i trojkaři diskly to neřešil.

Vyhlášení výsledků - v sobotu 3x bedna, v neděli také a odjezd domu.

 

2010

 

Agi silvestr - příprava na Cvikov


Už někdy od září jsme na FB otevřeli skupinu s názvem uvedeným v titulku. A čekali, kdo se přihlásí. Představa byla, že vezmeme psy a lidi, kteří si mají co říct a chtějí být spolu veselí, najdeme pěknou chatku a všichni společně, bez rachejtlí a jiných pohodu kazících věcí, oslavíme ten poslední den roku.

Chtěli jsme, aby nás bylo do 10 osob – u psů počet nerozhodoval. Našli jsme Penzion v Chudolazých, kde jim vůbec nevadilo, že tam přijede hrstka lidí a hodně psů a 31.12.2010 se tam začali kolem 17. hodiny sjíždět.

Marek, Bára, Martina, Verča, Alice, Venan a já. A psi a Aktivity a Verči harmonika. Byl z toho pěkný, dalo by se říct že víc než pěkný, společný večer, kde jsem hráli Aktivity, zpívali s harmonikou, tančili s harmonikou a vyzkoušeli dovednost u Twistru.

Popíjeli, pojedli od všeho, co bylo nabídnuto – Alice přivezla naprosto famózní vánoční pečivo, pak holky vyrobily mojito a všichni společně tahali brčky z jednoho džbánku.

Hned druhý den po příjezdu domu se na FB objevila skupina nová – Agi silvestr 2011. Potěšilo mě to a věřím, že se povede stejně jako ten loňský – 2010.


Super G 21.11.2010



Nikdy nepřestanu blahořečit dnu, kdy jsem se přihlásila na Super G. Slibovala jsem si od tohoto netradičního závodu mnoho a výsledek několikanásobně předčil mé očekávání. Je pravda, že závody, které pořádá Tonda G. jsou vždy propracované do všech detailů, zve zahraniční rozhodčí, což rozhodně dodává na prestiži, ale přece jen, snad kromě Nočních hrátek, se ve většině případech jedná o podobně uspořádané závody jako kdekoli jinde. Ovšem Super G, závody v této podobě uspořádané u nás poprvé byly zcela vyjímečné. Vyjímečné byly počtme postavených parkuru během jednoho dne. Ale od začátku.

Sraz s Růžou a odjezd ve třičtvrtě na šest od nás, ve čtvrt na sedm u Verči a pak už jen cíl – Svojetice. Po půl osmé jsme bez problému dorazili, na tribuně rozbalili baťohy a přístřešky pro psy, zaregistrovali se a pak už jen čekali, až to vypukne. Na dvou parkurech se střídaly ve zkouškách jumpu a agilit jedničky s dvojkama a trojkama a vážně to odsejpalo. Pak přišel první Super G – agility bez pravidel. Všichni jsme s napětím čekali, s čím se Tonda vytasí. A on opět nezklamal. Slalom pod kladinou se ukázal pro všechna eSka a eMka jako neřešitelný. Klea ho udělala do půlky a mě kdyby rychleji seplo a já jí v té půlce napojila a slalom dodělala, tak jsme první běh doběhly. Já se ovšem vrátila na začátek, přičemž se Klea ke mě přenesla přes setupnou zonu kladiny a tím jsme se diskly.

A začalo druhé kolo a opět se třídaly zkoušky jumpu a agilit a všechny kategorie. A Super G tentokrát jump. Ten stavěla rozhodčí Bea a nebyl tak obtížný jako Super G od Tondy. I když to byl už v pořadí šestý běh, tak si myslím, že Klei vůbec nejrychlejší. Škoda jen, že jsem překombinovala naprosto jednoduchou sekvenci a Kleinu diskla. Radost mi to ale nezkazilo a ještě větší jsem měla při závěrečném vyhlašování výsledků, kdy se vyhlašovaly součty z dopoledních a odpoledních zkoušek. V obou jsme se umístily na 2. místě, což považuji v konkurenci, která se na Super G sešla jako úspěch.

Co říct závěrem. Dlouhé závody, končilo se kolem osmé večer. Skvělý areál ranče El Paso, dokonalý kuchař – na jeho játra na cibulce budu dlouho vzpomínat a skvělá parta. Od nás ze ZKO Litoměřice jsem tam byly já, Růža, Naďa a Míša, a pak skoro celá banda z Děčína a Verča.

Myslím, že jsem si všichni ten nedělní den skvěle užili. Dlouho budu na tak skvělé závody vzpomínat.


Pragil 6. a 7. 11. 2010


Sobota brzo ráno a Verča už je za dveřmi s tentokrát jen jedním jezevčounem – Bonečkem. Jedeme do Kempu do Měchenic na Pragil. Docela se na něj obě těšíme, já teda mám nervy, protože pro mě je to poslední možnost obhájit A3. Pořád mi v hlavě straší otázka, podaří se nám to? Cesta proběhla úplně normálně, jen při ranním odjezdu od našeho baráku se mi trošku povedlo nacouvat do auta, které stálo za mnou.

Přijeli jsme do kempu, který jsme kupodivu našli bez velikého, ba žádného bloudění. Usadili se hnde u vchodu na parkur, protože dovnitř k parkuru psi nemohli a pak už jen čekali, až přijde řada na naše běhy. První – Zkouška. Dis. Moje nervy byly velmi na pochodu a já to nestála. Druhý běh, Open a čtvrté místo bez chyby. Zkouškový Jump a opět Dis. Poslední běh Jump a opět bez chyby. Odjížděla jsem na jednu stranu nadšená, jak si Klea všechny běhy nádherně užívala a všechny běžela naprosto kontaktně. I Tonda nám řekl, že jsme běžely pěkně.



Před odjezdem začalo pršet a cesta zpátky ve tmě a v dešti stála teda za to. Jela jsme jak s hnojem a domu přijela docela pozdě.

Neděle a tentokrát jsem jela já pro Verču. Do Měchenic jsme dojeli akorát, když dobíhal poslední závodník v A1. Cesta v děsném dešti se opět podepslal na mé rychlosti. Nájezd na dálnici na letiště jsem málem nezvládla, kdy to vypadalo, že můj Pažout to neubrzdí a já buď nezvládnu zatáčku, nebo vjedu rovnou do projíždějícího autobusu. Naštěstí se nstalo ani jedno a tak jsme pak už docela v klidu dojeli do cíle.

První běh – zkouška a ......skočená zóna na kladině pohřbila všechny mé naděje. A je to. Jsme zase dvojkové. To nevadí, mi si ty trojky opět vyběháme. Pak se běhalo finále, do kterého jsme se s Kleou ani nevím ejak, nějak jsem ten postup do finále moc nepochopila, postoupily. Jenže Kleina byla nějaká mimo, tentokrát mě vůbec nevnímala a dvě odmítnutí, kdy si nepochopitelně odběhla od Áčka a šla se se podívat co se kde děje a pak jsem jí ztratila někde za sebou při otočce ze slalomu na skočku a jedna skočená zóna na kladině odbourala jakékoliv naděje na umístění. A tak jsme si domu dovezly aspoň medaili za 3. místo ve Zkoušce.

Pak se Verča dohodla s Tondou o odvezla si od něj štěndo Border Kolie, shodou okolností mnou "vybraného" Prince. Od narození se mi mooooc líbil a Verča ho má DOMA!!!! Jak já jí ho závidím!!!! Moc moc moc. A taky jí ho přeju a hlavně jemu Verču. U ní se bude mít skvěle.

Po cestě zpátky nás čekala jedíná velká nepříjemnost v podobě bouračky při odbočování z Horoměřic na Velké Přílepy. Policie nás tam nepustila a odklonila nás opačným směrem a tak jsem trochu bloudili, než jsme našli cestu, kterou jsme pak už bez komplikací dojeli domu. Princátko celou cestu pěkně spinkal a je to drahoušek nejhezčí. Už se moc těším, jak ho budeme trénovat. Sice si, klučina ještě pár měsíců počká, ale já už se těším, až přijde ten správný čas a my s Verčou začneme.


Coursing Kamýk, 31.10.2010


Skvělá akce. Skvělí lidi. Skvělí psi. Růža připravila trénink coursingu a moc se jí to povedlo. Už teď se těším, že se třeba zadaří a toho navijáku se dočkáme a budeme tak běhat častěji, protože Rita se zde našla. Moc jí to baví. O Klee ani nemluvím, jenže tu baví vše, při čem se může dostatečně vylítat.


Pokud se dá o nějakém sportu, který děláme říct, že se pro něj naše holky narodily, tak je to na prvním místě coursing. Když vidím Ritu, jak se z docela klidné holky mění při pohledu na střapec na energií nabitého psa, jsem na ní pyšná. Fotky, na kterých je vidět ta úžasná práce Kleinina těla, ta souhra jejích svalů, to je koncert.

Za dnešní úžasný den děkuji Hagískům a Růže. Nebýt jich, tak by holky neprožily tak skvělý den, o kterém se jim celou noc zdálo.

Nezapomenutelné bylo určitě stádečko Verči jezevčounů. Vidět celou smečku malých jezevců, letících za střapcem, to je pastva pro oči.

A pokud chcete vidět video holek, tak se určitě podívejte, stojí to za to.


Kyje 28.10.2010

Sváteční den. A já jedu s Kleou do Prahy na dvojzkoušky. Potřebuji s Kleou poslední, třetí zkoušku v A3. Parkury nám stavěla střídavě Věronika V. a Alice G. No, holky se tentokrát předháněly, která postaví více techničtější parkur. Nakonec vyhrála Alice, kde jí z eLek nedoběhl žádný pes, z eMek ze 13 startujích dva a z eSek tři. První běh byl u Veroniky. Klea byla velice natěšená a tak slibovala, že tentokrát to vyjde. Na parkuru bylo plno pastí, ale ty my už s Kleinkou neřešíme. Víme už obě, jak a co. Vyběhly jsme a nasadily úžasnou rychlost. První past, druhá a kladina. Zastavená zóna a pokračujeme. Poslední past a hurá poslední skočka. Skvělý čas, postupovka něco kolem 4,2m/s, To nám stačí, teď ještě, aby to bylo do třetího místa. Pohled na výsledky a COŽE?! Chyba? A kde? Na zóně na kladině. Nevěřila jsem svým uším. Veronika nám mávla zónu na kladině. A žádné video, protože jsem tam byla sama. No, to je osud. Jenže nás to s Kleou docela rozhodilo a tak jsme se u Alice nesmyslně diskly. Nesmyslně.

No, co se dá dělat, tak už jen Pragil a buď to vyjde a nebo budeme zpátky ve dvojkách. Ale aspoň jsme si to ve trojkách vyzkoušely a víme obě, že jsme dobré. A budeme pokračovat dál a bojovat. A třeba....

 


Po Chodounském lese
 


Sobota 23.10.2010 slibovala jeden z těch krásných podzimních dní. Bylo to dobře, protože už týden jsme byly s Verčou domluvené, že ten den přijede s celou svou smečkou jezevčounů a půjdeme do Chodounského lesa. Verča v jedenáct dopledne zastavila u našeho baráku, vypustila své jezevčouny a netušila, že já asi dvě hodiny před tím vypustila své slepice. Pochopitelně jsem je před příjezdem netřebské smečky zapoměla zavřít a tak si chlupáči užili. Jak správní dackelové se vrhli na vyděšené slepice a už je honili po celé zahradě. No, kdyby jenom honili – nakonec si z jedné černé slepice vytvořili cíl svých pudů. Vše ale dobře dopadlo, slepice se vzpamatovala a je jen na ní, jestli na psy zanevře či ne.

Pak jsme společně s Verčou poobědvali a hned poté vyrazili. Semíka jsem přemlouvala asi pět minut, ale on mi dal jasně najevo, že gaučink je rozhodně pro něj momentálně víc, než nějaké naše courání po lese. Netušil, o co se připravuje.


Už jen naše přemístění do lesa vzbuzovalo při překonávání Lounek velkou pozornost. Dvanáct psů, z toho devět jezevčounů, to se v Lounkách jen tak nevidí.

Celá procházka podzimním lesem byla úchvatná. Stromy se předháněly v barvách listí, slunce se snažilo protlačit skrz špičky jehličnanů a to vše dohromady tvořilo neskutečnou scenérii barev, klidu a pohody.


Myslím, že nejvystižněji vše ukáže video, které jsem po celou dobu pořizovala : http://www.youtube.com/watch?v=WJ1QGSi-s-g

Také si můžete prostudovat, jak tento den viděla svýma očima Verča a její jezevčouni : http://www.bestdackel.com/nase-aktivity/nase-vylety/

Rozhodně se moc těším na další takto strávený den s našimi psími kamarády.




Mimoň 10.10.2010


Opět budík zvonil v půl šesté a Verča, tentokrát s Bonečkem a Lucinkou opět přijela v 5.58 a vyrazily jsme na opačnou stranu než v sobotu. Mlha kam se jeden podívá a zima. Zamrzlá okna u auta byla děsivá. Rozmrazily jsme je, vyjely a ploužily se jak hlemýžď. V mlze jezdit neumím. Tak mi Verča musela říkat – teď je silnice rovně a teď mírná zatáčka vpravo. Dojely jsme do Mimoně a já se na náměstí zarazila, kam že se ztratil trávník, jak to, že je tam beton. Ale on to nebyl beton, ale úplně bílá tráva. Pořád ještě mrzlo. A ja měla na nohou úžasné boty.

Kleu jsem teda nechala v autě, protože by jí namrzly nožky a čekaly jsme na zahájení závodů. Parkury tentokrát stavěl Petr R. Velmi to zkrátím. Klea neměla v ani jednom běhu žádnou chybu, a v Jumpu jsme byly 7., v Openu 8. a ve zkoušce 3. Nevešly jsme se ovšem do času a tak zase zkouška k ničemu. Ach jo.

Ten den se ovšem děla ještě jedna velmi důležitá akce. A to Velká Pardubická. Naštětstí Petr jak slíbil, tak i udělal a přivezl sebou noťase.


Všichni jsme se v určený čas okolo něj rozestavěli a nevnímali ani, že už máme prohlídku tratě. Fandili jsme, pokřikovali a nakonec jásali. Pak rychle prohlédli parkur a vrátili se zpátky k našim závodům.

Krásný den, prožitý se skvělými lidmi, děsně moc uchechtaný. A na závěr popíšu úžasný kanadský žertík

V úterý mi přišla smska, že mě TV Prima vybrala na základě mé přihlášky k účinkování v pořadu Prostřeno. No, koukala jsem jak blázen a všem to vykecala. Bylo z toho úžasně pozdvižení a všichni, jak se na mě těší. No, samo že jsem byla rozhodnutá, že to odvolám, že do toho nejdu. V sobotu večer jsem na číslo té smsky napsala, že jsem se nikam nepřihlísila a že se jedná o žert a že žádné natáčení nebude. V neděli ráno se mě všichni ptali, kdy bude natáčení a já, že žádné nebude. Na to Mára vzal svůj mobil a přečetl mou odeslanou smsku. Já na to – jo, tak jsem jim to napsala a po krátkém zaražení – hele, jak to, že čteš mou ... MARKU!!!! Tos mi poslal TY?! Na to se Marek a všichni okolo začali nezřízeně chechtat. Úžasný fór. Skvělý. Máš to, Marku, u mě teda schované.


Louny, 9.10.2010 O podzimni kvitek


Budíček v půl šesté ráno a v šest odjezd s Verčou a jejím jezevčounem Bonečkem směr Louny. Meteorologové slibovali nádherný teplý podzimní den, ale po příjezdu do Loun to tak nevypadalo. V sedm ráno byla zima, že nás zachraňovali pouze teplé čaje, kávy a slova. Naštěstí se meteorologům zadařila předpověď a odpoledne nás sluníčko donutilo svléknout svetry a užívat si tepla.

Rozhodčí byl Zdeněk S. a podle očekávání se hned u prvního běhu Jumpu nechal inspirovat právě proběhlým MS FCI a kus parkuru nám postavil. Krásný parkur. Pak se běžely zkoušky, kde já moc potřebovala konečně tu třetí zkoušku. Jenže Kleina seskočila sestupnou zónu na kladine a bylo po nadějích.

Poslední běh – open. Opět část z MS. No, jednoduchý teda nebyl a Kleina mě přestala vnímat a byl z toho Disk.

Den jsem si teda krásně užily a jak je s Verčou naším zvykem, cestou zpátky jsme v autě prozpěvovaly jak o život. A těšily se, jak se zase ráno uvidíme a pojedeme spolu do Mimoně.

Verča – moje kamarádka nejmilejší.

 



26.9.2010 Nymburk

 


Probudilo mně velice upršené ráno v půl šesté. Mám nebo nemám jet tak daleko na dvouzkoušky? Nakonec vyhrála potřeba tu poslední zkoušku splnit. Cesta po dálnici ubíhala příjemně a v půl osmé jsme dorazily za šíleného deště na místo. Do naší kategorie tak učinilo ještě dalších osm týmů.

Vůbec nic jsem si nepostavila a rozhodla se bivakovat v autě, což se líbilo i Klee. Akorát když jsem šla na prohlídku prvního parkuru, zapomněla jsem si u řidiče zavřít okno a tak mi pěkně napršelo na sedadlo. Asi to bylo jedno, mokrá jsem byla i tak.

Konečně bylo po prohlídce a začalo se běhat. Všichni přede mnou měli nějaké chyby či disky, jeden doběhl čistě, ale pomalu a všichni jsme se, namačkáni pod altánem shodli, že se v tom ani jinak běhá nedat. Tak jsem vyrazila já s Kleou a celý parkur plynule a čistě. SLÁVA, MÁM TO!!!! Pokřikovala jsem na celé kolo. Zdeněk S., rozhodčí mě ovšem mé radosti brzo zbavil, když jsem se dozvěděla, že nastavil standart, do kterého se vzhledem k terénu a počasí nikdo nevešel. Ani já a 1,16 tr. bodu za čas je výmluvný. Navíc se neměřilo časomírou, neb ta v deští jaksi nefachá – asi jí dělá špatně voda a jako někteří psi, tak i ona musí mít jen teplo.

Druhý běh. To už byl jednodušší parkur a tak i běhy přede mnou byly rychlé a čisté. Klea měla ovšem kdesi chybu, vážně nevím kde a odmítnutí na Áčku.

Nejlepší zážitky tohoto dne? No samozřejmě že jsou.

První: Petr z Děčína si zevnitř zamkl auto ve kterém zanechal Luccinku a Angi a start jeho prvního běhu se blížil. Volala jsem V. a ten nám poradil, abychom rozpůlili tenisák a zkusili to s ním. No, nejdřív jsme vůbec nechápali, jak to myslí, ale přišel jeden závodník a ukázal nám to. Bohužel bez výsledku. Ovšem mnou přivolaní hasiči (běhali jsme na jejich hřišti a tak nebyli daleko) to zvládli a psy vysvobodili. To byla radost!!! Ode všech – od nás, od hasičů i od psů. A tak mohl Petr s Luccinkou běhat.

Druhý: Krásně svižně si to jedu po dálnici s jednou velice příjemnou zastávkou u Verči a jejich jezevčounů, protože ona mně pozvala na výborný smažený pangas s bramborama m.m. a její jedinečnou kávu a tomu se přece nedá odolat. Pojedla jsem,pokecala dohromady s Kirouškou vypila kafe a odfrčela dál. A pak to přišlo. Vyjíždím z dálnice na Roudnici, je tam taková levotočivá dlouhá zatáčka a já jí vždy jezdím pomalu, jenže tam bylo zase něco vylité, jak tam bývá zvykem a já jí vzala smykem. Šíleným. Zažila jsem poprvé takový smyk namokré silnici a nebylo to teda nic příjemného. Nejdřív jsem nezvladatelně jela vlevo, hned zas vpravo, viděla stráň a pak mantinely oddělující nájezd a výjezd. Zvládla jsem to a pak už dorazila domu, kde jsme s Kleou hned obě usnuly.

 


O pohár města Děčína, 25.9.2010

 



Ráno v šest hodin dorazila Verča se svými jezevčouny, já naložila Ritu a Kleu a vyrazily jsme směrem Trmice, kde se tyto tradiční závody konaly, protože děčínský cvičák se ještě nevzpamatoval po srpnových povodních.

Předpověď počasí neslibovala na tento den nijak zvlášť pěkné počasí, a přesto že bylo docela teplo, tak nám závěr závodů propršel.

Tomáš G. stavěl naprosto skvělé parkury a jako prvním se představil jumpem. Klea běžela jako vždy úžasně rychle a já pak udělala školáckou chybu. Vyvedla jsem jí z tunelu daleko od skočky, ona jí oběhla a já abych jí navedla zpátky, ohnula jsem se a hup, Klea skočila skočku obráceně.

Druhý běh – zkoušky a skvělý Kleiny běh. Mastily jsme to po parkuru, čistě a před předposlední překážkou, tunelem jsem zajásala, že to máme v kapse a tím jsem běh pustila, poslala Kleu do tunelu a ona se mi z něj vrátila – odmítnutí a sice druhé místo, ale k ničemu.

Třetí běh – open. To už lilo jak z konve, psům se moc běhat nechtělo, ne tak Klee. Radostně šla na start, vystartovala a už to mastila. Jenže pak přišla houpačka a ona z ní seskočila někde v půli. Tak jsem jí vrátila zpátky, protože to zkoušet nebude. Opravila jí naprosto skvěle a tak po disku jsme z parkuru odběhly.

Teď popíšu, co se dělo v době, kdy jsme koukaly s Verčou na ostatní závodníky.

Po prvním běhu každý závodní tým obdržel v cíli psí karamelu. Najednou vidím, jak se jí Verča snaží rozbalit. Povedlo a šup s ní do pusy. Ovšem ne psí, ale svojí. Chvíli jí žvýkala, pak se zatvářila jak když si zkouší jaké příšerné obličeje umí ze své tváře vyrobit, karamelu vyplivla a řekla – Fuj, ta je ale hnusná. Aby ne, vždyť je pro psy a ne pro tebe!!!! No prostě, s Verčou se jeden opravdu nenudí a já jsem ráda, že se mnou po závodech jezdí a že ona sama se svými jezevčouny je úspěšná. Bonek byl na třetím a Luccy na prvním místě ve zkoušce a Bonek už na příštích závodech startuje v A2. Jsou prostě skvělí.

Závody v Děčíně jsou úžasné množstvím věcí, co každý, kdo přijede obdrží u prezence a pak když se umístí. Přivezly jsme si domu dvě velké tašky plné dobrot a hraček a tak všichni tři, Klea, Rita i Semík něco z toho hned po večeři schroupali.

 


Lugau, 18.9.2010

V půl páté ráno budíček, abych mohla v šest naložit v Děčíně Petra a Pavlu, což se mi po takovém malém bloudění a objevování neznámých koutů Děčína, skoro na minutu přesně povedlo a ve čtvrt na sedm už odjezd směr dálnice a Chmenitz – Lugau. Cesta ubíhala příjemně a Emil nám ukazoval, že v sedm hodin a padesát devět minut budeme v cíli. Jenže člověk se nemá nechat ukolébat pohodou předčasně. Dvaadvacet kilometrů před cílem, v půl osmé, se to stalo!

Najela jsem na záplatu na dálnici, auto změnilo svůj zvuk a bylo to. Píchli jsme. Zajela jsem na odstavný pruh a začali jsme přemýšlet, co s tím. Vyndali jsme rezervu, klíče a zkoušeli povolit šrouby. Jennže to se ukázalo jako nepřekonatelný problém. Ono to nešlo. Najednou majáček a byli tam policajti. A hned se se mnou chtěli bavit jejich řečí. No to teda narazili. Nějak jsme se domluvili a já pochopila, že mě kárají za to, že nemám trojúhelník. No, když asi viděli můj zcela nechápavý výraz, vzdali to a ... světe div se, rozhodli se, že nám tu pneumatiku vymění. Povolit šrouby se jim povedlo okamžitě – to Petr teda čuměl, ale kolo ne a ne vyndat. Vzdali to, zašroubovali a poslali nás na asi kilometr vzdálené parkoviště. Po té vyfouklé pneumatice. Dodrncali jsme tam, oni nám dělali blikající doprovod a na parkovišti opustili. No, nebudu to protahovat a poděkuji polskému občanovi, kterému se skoro v půl deváté povedlo kolo vyndat a tak Petr dokončil výměnu za rezervu a skoro na poslední chvíli – pět minut před ukončením prezence, jsme dorazili na závodiště.

A pak jsme předvedli českou diskotéku. Dáša i Petr dvakrát dis, jen Jiřka byla lepší a jedno 4. a dvě 2. místa jí vyzvedli mezi námi na nejvyšší pozici.

Klea nezvádla druhou překážku, kde se nesmyslně přes ní vrátila zpátky a v jumpu jsem jí, zblblá už úplně vším, hlavně běhy našich západních kolegů, kdy oni opravdu běhají agility jak výletníci, co si to přišli vyzkoušet, jsem navedla udivenou a protestující Kleu obráceně do slalomu. I tak to ovšem stačilo na třetí místo a tímjsme získaly krásný pohár.

Je pravda, že jsme si tam ten den skvěle užili. Povedlo se mi rozesmát celou kantýnu plnou Němců, vyhrát v tombole plno úžasných cen – nádherný pohár na pivo, sadu na čokoládové fondue, tašku a tak dále a zjistit, že Němci jsou úžasně společenský, věčně usměvavý lidi, se kterýma se jeden nenudí. A závody umí udělat. I přes to, že je Lugau tak šíleně daleko, určitě tam pojedu ještě jednou.

 


Mistrovství ČR agilit, 11. a 12.9.2010 Žamberk



V pátek, 10.9.2010 jsem vyrazila stříbrňákem s Kleou směr Žamberk. Moc jsem se tam tentokrát těšila, a to hned z několika důvodů:

a) ubytovaná jsem byla v chatce a to s Jiřkou a Péťou a jaká to byla legrace, to si umí každý kdo nás zná představit

b) Marek už dlouho dopředu sliboval, že má něco dobrého upečeno a vážně nelhal, jeho ovocný koláč byl víc než výborný

a za

c) přijet měla Peta H. a Lucinka Š. a na ty dvě jsem se teda vážně moc těšila, s Peťou H. jsem sice byla na NH, ale na MR ještě ne a to je přeci jenom trochu jiná akce než HH a s Luckou se jen tak vidět nemám šanci a tak jsem byla ráda, že jí zase po delší době vidím. Nechala se ostříhat hodně nakrátko a tím se z ní stala naprosto krásná mladá dáma.

MR ČR je trochu jiný závod než ostatní závody, na které s Kleou jezdíme. Překážky se staví na nejvyšší přípustnou výšku, pasti a různé záludnosti na parkúrech jsou samozřejmostí. V sobotu jsme běželi jump jednotlivců a agility družstev. Klea jumpla úžasnou rychlostí, ale na dvojskoku si pěkně namlela. Nevyšel jí krok a byla z toho chyba. Tím jsme do druhého dne postupovaly z 28. místa (z 59 týmů). Družstva se nám teda vůbec nepovedla, protože jsme se diskly po třech odmítnutích. Na videu bude vidět, jak se Klea přerazila tentokrát hned na první skočce a pak už nechtěla běžet.

Druhý den jsme začali jumpem družstev, kde jsme se disky na druhé překážce, kterou byl kruh a Klea ho proskočila vedle, jako dost dalších psů. Zato v agilitách jednotlivců se nám zadařilo a jako málo z nás zaběhla čistý běh. Tím se posunula v celkových součtech o 14 míst na celkové 14. místo. Měly jsme sice větší ambice ale i tak jsem spokojená, protože parkury byly stavěny opravdu na vysoké úrovni a jsem ráda, že jsme obstály.

V sobotu jsme končili ve tři hodiny a protože mě začalo trochu bolet v krku, dohodli jsme se, že si dojdeme do města na zmrzlinu. Šli jsme podél Orlice, krásnou asfaltkou, pak jsme sice trochu bloudili, protože Petr nás vedl na druhou stranu, ale brzo jsme se zorientovali podle kostela a pak jsme dvakrát obešli náměstí ale žádnou zmrzlinu jsme nenašli. Měli jsme ale štěstí a na cestě zpátky jsme konečně našli prodej točené zmrzliny. Všichni jsme se shodli, že teda nebyla nic moc a šli jsme zase zpátky. Po oba večery jsme hráli tu úžasnou hru o hádání postav a taky Máš na to a moc jsme se při tom bavili a smáli, hlavně v sobotu, kdy jsem vytvořila družstvo s Petrou H. a nebyly jsme schopné nic říct, natož uhodnout.

V sobotu ráno mi ZS řekl, že hned v pátek, sotva přijel a otevřel dveře od auta, poznal, že já už tam jsem taky. Pak mě pozval na závody, které se v Žamberku konají a na tábor.


A teď popíšu, co se mi stalo cestou domu. Vyrazila jsem kolem 16 hodiny, abych byla do pul sedme u babičky pro Týnu. Cesta skvěle ubíhala, průjezd Hradcem i Prahou jsem zvládla až na jednu křižovatku skvěle a pak už jsem odbočovala z dálnice na Roudnici a v tom mi volal V., že Seman má záchvat a já mu říkala, kde najde lék a v tom to začalo v autě tak divně pískat. A najednou dlouhý písk a rozsvícená červená kontrolka na panelu. Hned jsem zastavila a volala V., přijel a zjistil, že neví, co se stalo, ale že pod autem je blesková povodeň. Tak tam nalil kýbl vody a teklo to jak divoká Orlice. No, do Lounek nějak dojel a hned na zvedák a ono někam odešlo vodní čerpadlo a ložisko na vodním čerpadle a další věci. Neumím si představit, kdyby se mi to stalo v Žamberku, Hradci, na dálnici, v Praze, no prostě kdekoli jinde.

Myslím, že jsem skvělá parta, my agiliťáci a jak si to umíme užít se koukněte na http://semi.rajce.idnes.cz/Mistrovstvi_CR_agility_11._a_12.9.2010/

 


5.9.2010 Mělník

 

Opět jsem vyrazila na závody do Mělníka, nemám to tam daleko a závody holky fakt udělat umí. To předvedly i nyní, kdy se běžely dva jumpy, jeden open a pak finále open. Klea běhala skvěle, úplně bez chyb, ale z eMek do finále postupovaly pouze první tři týmy a my po prvním jumpy byly čtvrtí a po druhém také. Měl rozhodnout open a tam jsme skončily druhé a postup do finále byl náš. Ve finále jsme předvedly, že nás nějaké nervy už nerozhodí finále jsme vyhrály. Tím jsme získaly pytel mrkve a červené řepy, pohár a hrnek, pamlsky a hlavně pytel granulí. Jakoby Klea věděla, že nám akorát doma krmení došlo a že si musí obstarat nové. Počasí bylo úplně skvělé, tričkové a snad jedině rozhodčí byl takový zmatkař. Ale i on se nakonec sebral a pak už pískal jak se sluší a patří.
francovka | 9.09.2010, 11:42:00 | trvalý odkaz | komentáře (0)
4.9.2010 Neoficiální závody Mimoň
Rubrika závody

Konečně jsem měla možnost vidět Mimoňáckých cvičák. Moc se mi líbil a tak trochu jsem jim ho i záviděla. Krásná rovná plocha, malá hala, zázemí – WC, kuchyňka. Prostě skvělý cvičák.

Na tyto neoficiálky jsem jela s Verčou a jejími jezevčouny a Pandateriérem. Verču jsem totiž ukecala, že s Bonkem a Čertíkem poběžím já. A dobře jsem udělala. Běžely se dva běhy – jump a open a nebýt toho, že jsem Bonka špatně navedla do tunelu a bylo z toho odmítnutí, tak jsme byli na bedně pokaždé. Takhle jsem si to užila v openu a to hned dvakrát – 2. místo Bonek a 3. místo Čert. Při vyhlašování součtů pak radost nejvyšší, kdy jsem opět s Bonkem vybojovala 2. místo a tím jsme vyhráli plno pěkných věcí, jako třeba – hrníčky, cukřenku, pamlsky pro psy, hračky a další a další.

S Verčou jsme si to vážně užívaly a jak, to si přečtěte na http://www.bestdackel.com/. Hajdete tam i videa, tak můžete posoudit, s kým běhám lépe, zda s Kleou, či s Bonkem.

Ještě bych ráda napsala něco k naší cestě autem. Verča je úžasná řidička a Emil divný navigátor. Tam nás vedl přes Zahrádky a zpátky přes Dubou. Verča ovšem obě cesty zvládla perfektně i to projetí jednosměrkou, kdy Emil chtěl, aby jela rovně a tak ona jela a tu jednosměrku tak nádherně projela a vůbec se při tom ani nezarazila. Jen ten řidič za náma asi nevěřil vlastním očím, kampak že to jedeme. Pak už vše šlo hladce a jednoduše.

 

 


Noční hrátky 2010
 

 

Noční hrátky 2010 – ÚŽASNÉ. Úplně na poslední chvíli se povedlo, že na ně mohla jet i Verča s jezevčouny, a tak jsem ve čtvrtek bafla karavan a opět jela směr KK Komořany.Karavan upíchla na úplně stejné místo jako loni, Verča dala svůj stan na jednu stranu a Petr na druhou, Jiřka se zabydlela u mě a pak už nic nebránilo nechat věcem volný průběh a jen si to tam užívat. A že jsem si to teda užívali. To teda jo. Ve čtvrtek jsme s Verčou jezdily po Praze a zakoupily tu bezvadnou hru o hádání postav z dětských filmů, teda že bych znala cokoli z Hvězdných válek a dalších mě neznámých filmů, to teda neznala, ale i tak jsme se u toho děsně nasmáli.

V pátek to začalo, běh za během. Agility vpravo, jump vlevo, Super G vpravo, Charlieho běh vlevo, a ve všem Kleina běhala víc než skvěle. Taky sem si konečně vyzkoušela jaké je to běhat s BC, půjčila jsem si na Charlieho běh Vastíka od Vlaďky a bylo to prostě BOŽÍ. S Verčou jsme vytvořily dvojici a pak s Jiřkou a Petrem i družstvo "Domeček jedním tahem". Zde se nám nezadařilo postoupit do žádného finále a tak jsme si to s Verčou vynahradily v Karnevalovém běhu. Já byla Tonda a Verča byla Verča a já se i jak Tonda oblékla a pak jsme zazpívaly námi složenou píseň a sklidily jsme velké, veliké ovace.

V sobotu se rano se běželo agi a jump a večer pak všechny finálové běhy. My s Verčou jsme jako Sešlost postoupily do finále Domino a tam se našemu Klubu teda vůbec nevedlo. To nevadí, protože o tom NH nejsou, jsou o tom okolo, o tom tančení, fandění a užívání si tam.

V neděli pak ještě dva běhy a pak vyhlašování a jak je na NH zvykem, všichni něco dostali a vážně toho byla plná taška. A pak balení a úplně grogy odjezd.

Kleina si v karavnu užívala, mezi všemi běhy takto odpočívala a proto ji to tak dobře běhalo.

 

 


Cvikov po ctvrte - 1.7. az 7.8.2010

Cvikov po ctvrte – byl lepsi, stejny nebo jiny? Byl stejny a presto jiny nez predchozi – opet se sesla spousta naprosto skvelych lidi a na druhou stranu tam neprijemny lidi z lonskych taboru nedorazili a tak nakonec byl tento asi nejlepsi. Tentokrat se u me vratila k treninku Alice a tak jsme zase probirali Alice sekvence a ucili se a ucili se. Ve volnych chvilich jsme opet jako kazdy rok hrali taborovou hru, tentokrat ná tema – Pohyb nas bavi, mysleni boli. A vsichni zucastneni do toho sli naprosto vazne. Mimoto jsem vyhlasila jeste Zlateho Hujera a to byla opravdu ode me skvela myslenka – cely tyden mi porad nekdo posluhoval – dortiky, svesticky a jine dobroty, lichotil – v tom byl nejlepsi Martin z Mlade Boleslavy a bonzoval. To vyhrala Martina z Turnova. Ovsem nejlepsi Hujer byla bezkonkurencne Petra H. z Decina a zaslouzene vyhrala mnou venovanou cenu – pelech pro psa. Jeji radost prekonala vsechno. Byla tak radostna a dojata, ze to nakonec dostalo uplne vsechny. Jak se libila celotaborova hra? Asi jo, 6 tymu zapolilo opravdu skvele, hlavne v Papinove behu jsem je obdivovala. Zapamatovat si vsechny cisla a jeste jak jdou po sobem to je uzasne. Je videt, ze to hrali agilitaci a ze maji vytrenovanou pamet z parkuru.


V pondeli probehlo prvni kolo zkousek a tam jsem s Kleou byly neskutesne rychle, ale Dis, kdy ja stala jak trubka, poslala jsem Kleu pres skocku a neukazala ji co dal a tak ona skocila zpatky. V patek se bezelo druhe kolo, tam jsme sice vyhraly, ale jedna chyba a jedno odmitnuti nam neumoznilo zatim trojky obhajit.

Odjezd v sobotu byl dramaticky. V patek zacalo prset a neprestalo, naopak dest silil a silil. A tak to vypadalo rano:

A co nakonec? Zase budu vzpominat na Marka, Honzu, Martina, Helcu, cely Decin, Martinu, vsechny INKY, a dalsi a dasli bez kterych by to teda neslo.

 

 


Schönfeld 25.7.2010
 

Tak jsem dnes poprvé byla na závodech v cizině. A přijela jsem usměvavá. Parkury A3 by byly spíše u nás tak pro A1. Žádná pořádná past, žádné stahovačky, tři zatáčky a hotovo. Odpovídala tomu i naše postupovka – 4,14 m/s a druhé místo. A udělaná další zkouška na V. Takže už mám dvě a do obhajoby mi stačí už jen jedna.



V mé kategorii se sešlo docela dost týmů – 9. Počasí nám sice ze začátku vůbec nepřálo, lilo jak z konve a byla docela i zima. Mně se po cestě vylilo kafe na kalhoty a tak jsem si je nejdřív musela usušit na topení v autě. Jenže pak vysvitlo sluníčko a tak jsem dokonce na druhý běh, zkouška jumping ukázala i naše klubové tričko. I v jumpu se nám dařilo – p.r.4,04 m/s a třetí místo. Přivezla jsem si domu dva krásné poháry.

Němci jsou skvělé publikum. Každý výkon hodnotili potleskem a bylo jedno, jestli tým doběhl, či se diskl. Pokud se jim na parkuru něco líbilo, dokázali to náležitě okomentovat. Zaujalo mě i vydávání VP. Pěkně si všichni počkali až do vzhlášení výsledků, všem umístěným mohutně zatleskali a pak si šli stoupnout do fronty, kde jim byl vrácen VP proti odevzdání startovního čísla.

Při prohlídce jumpu jsme se s Jiřkou nějak zapoměli na parkúru. Rozhodčí už stála připravená, čárová také a první závodní tým též. A my s Jiřkou pořád přemýšlely, jak pošleme psy do tunelu. Nikdo na nás neřval, všichni se tak hezky usmívali a čekali, až nám asi dojde, že už máme být dávno pryč.

Nejlepší byl závěr, kde Němci chtěli jako překvapení závodů vyhlásit Petra s Luccynkou, ale nakonec se tohoto ocenění dočkala Nicoletta s Nerem za to, jak ho krásně v jumpu povzbuzovala k běhu.

V jumpu jsem dokonce využila prvek, který jsem se naučila u Tondy na LVT a opravdu se nám to s Kleou povedlo. Už se těším na další závody v Německu a věřím, že se podíváme i někam dál.

 

 


LVT Jesení na Šumavě 11. až 17.7.2010

Na LVT k Tondovi jsem se přihlásila poměrně pozdě a jen shodou šťastných náhod se mi povedlo na takto kvalitní LVT dostat. Už příjezd do Jesení mě nadchl. Nádherná šumavská krajina byla vidět z každého úhlu pohledu. Tábor na zelené louce uprostřed lesa obklopený z jedné strany potokem byl úchvatný. Karavan jsme si postavili hned vedle karavanu našeho kamaráda Mirka. V pondělí se do našeho malého soukromého místečka přidala i Alice a pak už nic nebránilo prožít skvělý týden pod Tondovým dohledem. Tonda se rozhodl, že ze mě udělá perfektního agiliťáka, což hned začal první den výcviku konat. Nedal mi nic zadarmo. Stavěl úžasné sekvence a dokazoval mi, že jsme toho uměly s Kleinou opravdu ještě málo. Úděsné vedro, které celý týden panovalo se dalo vydržet jen díky studenému potoku a mé mobilní sprše. Po každém tréninku jsem stejně vypadala, jako že jsem z ní zrovna vylezla. Snídaně a obědy se dovážely a tak to opravdu bylo skvěle propojené s dovolenou. Však taky babička a malá Týna si to tam nemohly vynachválit. Babička postavila do potoka schody a pak už nic nebránilo, aby se tam s Týnou celé dny máchaly. Ve středu odpoledne jsme měly volno a tak jsme s Alicí vyrazily do Sušice na zmrzlinový pohár a pak honem do velikého rybníka, kde jsme se koupaly spolu s kachnama a rybama.Večer jsme společně s holkama hrály aktivity, grilovaly a dokonce jsem upekla skvělou borůvkovou bublaninu.

Hned po příjezdu domu jsem si zabukovala LVT na další rok a ještě se mnou pojede Verča se svými jezevčouny. A tak to bude úplně skvělý relax.

 

 

 


2. až 4.7.2010 Moravia Open

Moravia Open v Roznove pod Radhostem bude zavod, na ktery budu dlouho vzpominat. At je to prostredi, ktere me uchvatilo, at je to organizace tech tri dnu, nebo skvela Klea.



Do Roznova jsme

dorazily autem uz ve ctvrtek vecer. Ubytovaly se v chatce a sly okouknout hriste, na kterem to druhy den melo zacit. V patek rano jsme vyrazily na prohlidku mesta a stalo to za to. Roznov je krasne mesto s krasnym parkem a skvelou rekou. Navecer to vypuklo a to zkouskama. Klea nezklamala a jak je v posledni dobe jejim zvykem, opet byla dis. Zato Rita jakz takz bezela a umistila se na 6. miste.

Ty prave zavody vsak zacaly v sobotu. Pro me nezvykle dlouhou prohlidkou a jeste ke vsemu obou parkuru najednou. Za hodinu jsme se meli naucit jump i agility. No coz, proc ne, ale jak si to budu pamatovat, nez na me prijde rada? Honilo se mi hlavou. Nepamatovala. Prvni jsme bezely jump a Rita bezela naprosto uzasne . Rychle. Jenze jazapomnela kudy cesta a ze slalomu jsem ji poslala na skocku misto do tunelu a byl to dis. S Kleou jsem si to uz ohlidala a tak jsme dobehly. Druhy beh byl open. To se Rita uz po parkuru plouzila. Zato Klea bezela pekne. Treti beh jump a ctvrty open uz Rita nebezela, radsi jsem ji odhlasila. Klea se malem dostala do finale, ale rozhodci nam mavla kdesi chybu, kterou ovsem videla jen ona. Bylo to v jumpu a po nasem dobehnuti stalo vsena svem miste.

Nedele a poradi behu stejne jak v sobotu. A s Ritou uplne to same. Krasne rychle bezeny jump, jaq zakopla, vypadla jsem z trati a sup, uz byla Rita na nine prekazce. Druhy a treti beh bylo Rity utrpeni.

Klea se po jumpu a openu usadila v souctech na druhem miste. Treti,rozhodujici beh – open a DIS. Nezvladly jsme udrzet tu krasnou pozici. Proste pri vybehnuti z tunelu Kleu cosi zaujalo na zemi a nos ji dovedl misto do dalsiho tunelu na kladinu. Bohuzel dis a konec poharovym nadejim. I presto 7. misto v souctech, 52 tymu v kategorii M, z 11 zemi,neni spatne umisteni. Klea zvladla za tri dny 8 behu, z toho jeden v patek, ctyri v sobotu a tri v nedeli. A pokazde se pohybovala v lepsi casti umistenych. Diskla se pouze dvakrat, coz je krasna bilance.

Rozhodne pristi rok se urcite tohoto svatku mezi zavody zucastnime.

 


26.6.2010 Louny

Nase jiz tradicní zavody. Rozhodci Alice a parkury od ni byly jako vzdy uzasne. Uzasne bylo i to, ze jsem behala jen s Kleou. Ritu jsem pujcila kamaradovi Petrovi z Decina, ktery si na ni udelal VP.



Jump si Klea jumpla na ctvrtem miste. Pak prisla zkouska a na druhe prekazce jsem mela osklivou kolizi s bocnici jine skocky a skoncila s osklive posramocenou nohou na zemi. Tudiz zkouska byla Dis a nasledne Agility tez, protoze Klea byla rozhozena a nebezela tak, jak je u ni zvykem.

 

 


5. a 6. 6. 2010 Opsion 10 Rozkoš

Rozkošna Rozkoš, jak více vystihnout tyto dvoudenní závody. Byla jsem na nich úplně poprvé a to co jim předcházelo, vůbec nelhalo. Opravdu skvělé závody. Irena a Pavel prostě umí. Irča a její komentáře bude to, na co budu velmi dlouhou dobu vzpomínat.

Sobota a vedro. Hned mi bylo jasné, že Rita běhat nebude a taky neběhala. Ploužila se po parkurech až se divím, že se v žádném běhu nediskla za čas. Kleina běhala jako vždy s plnou vervou, vedro nevedro a ještě každého otravovala, aby jí házeli balónek buď do vody, nebo na trávu. Prý je to jedno, hlavně ať hážou.

Neděle a ještě větší vedro. Rita odpadla úplně, poslední běh Jump už jsem jí netrápila a ze závodů s ní odstoupila. Kleina- opakovala se sobota. Balónek chtěla házet snad ještě víc než v sobotu. Myslela jsem si, že na parkuru odpadne, ale to by nesměla být Klea. A tak se stalo to, s čím jsem opravdu vůbec nepočítala.

Klea se stala Šampionkou Opsionu 10 ve své kategorii. Neuvěřitelné, ale u ní zasloužené. Moje radost byla neskutečná.

Takže ke krásnému druhému místu v jumpu ze soboty přidala tento krásný titul.

Rita se nediskla ani v jednom běhu a kdyby nebylo takové horko, tak by se určitě i umístila. Vždyť se umísťovala v první polovině startovního pole. Technické parkury Tomíka G. jsou úžasné a mojim holkám sedí.

Takže za rok AHOJ na Rozkoši.
 


29.5.2010 Česká Lípa

V České Lípě Na Slovance se konaly závody úplně poprvé. A divím se proč. Tak suprový areál bych ukazovala aspoň třikrát do roka. Aby každý záviděl. Nádherný prostor pro parkur, plno místa všude okolo a to zázemí, no, jen tiše závidím.

V Lípě se běhaly dvouzkoušky a protože počasí bylo tak akorát, trochu teplo a trochu ne, a pískala Alice, tak Rita obě zkoušky zvládla na 3. místě a v součtech byla druhá a Kleina první zkoušku proběhla čistě na druhém místě, ve druhé se sice diskla ale i tak byla v součtech druhá.

Štědří sponzoři věnovali plno cen a tak jsem domu přivlekla 7 tašek, 5 za bedny a dvě za to, že jsme tam přijeli.

Hej, bando, už aby byly další závody!!!!!

Zajimavy nabeh do slalomu, Klea mi probehla za zady a vletela do tunelu.
 

 


22.5.2010 Lysá nad Labem


Závody v Lysé jsme objevily loni a jelikož se nám tam opravdu líbilo a dařilo, tak jsme jśi je rozhodně nenechaly utéct ani letos. A dobře jsme udělaly. Petr R. stavěl sice takové ty jeho technické parkury, ale na nás si nepřišel a tak jsme se zase dostaly párkrát na bednu. Lysá je na ceny štědrá a tak jsme měla zase co dělat, abych vše dovlekla do auta.

 

TOPlist